Mým rodičům se nelíbí typ hudby, co poslouchám…

Nedělej nic, je to normální. Naši mi taky kritizovali mou hudbu, nechápala jsem je. Dnes svým dětem taky kritizuju jejich hudební vkus.

Záleží co posloucháš. Jestli Justinka a Jednosměrky, asi bych se k nim přidal ;)

Teď nedělej nic – dohadovat se s nimi nemá cenu (navíc mají možná i pravdu)…
Ale vzpomeň si na tento svůj dotaz, až budeš ty, v budoucnu, hanět hudbu, kterou budou poslouchat tvé pubertální děti – aby se nemusely ptát také…
😉

To je úplně normální. Žádným rodičům ( i když výjimky by se jistě našly) se nelíbí hudba kterou poslouchají jejich dětí. To už je prostě tak… Zkus jim říci, ať si vzpomenou jakou hudbu oni poslouchali v tvých letech a jak na to reagovali jejich rodiče.

Nepouštět si to. To je nejlepší rada.

tak ja vám nerozumiem – vy píšete >Mým rodičům se nelíbí typ hudby, co poslouchám…< a potom z vás vylezie > třeba si pouštím nějaký videoklip<.

ja osobne hudbu POČÚVAM a nie POZERÁM.

a tam asi vzniká problém.
hudba ako taká totiž môže byť akceptovaná (bez ohľadu na to, či to považujeme za hudbu alebo nie), ale jej vizuálne PODANIE interpretom už môže iritovať – sexuálne pohyby, vizuálna propagácia drog, extrémizmus akéhokoľvek zamerania atď., proste práve ta vizuálna stránka môže pôsobiť na vašich rodičov negatívne (a nedivím sa im).

a priori je hudba skutočne na počúvanie.

za zamyslenie teda stojí, či vaši rodičia majú niečo proti hudbe alebo proti jej interpretovi či vizuálnej interpretácii.

a to je rozdiel.
len to musíte VY rozoznať, čo sa im vlastne nepáči.

Klip říkal, že je uražený? Nebo jen rodiče vyslovili svůj názor a Ty si to vztahuješ na sebe a urážíš se?
Každému se líbí jiný hudební směr. Nepočítej s tím, že se Ti bude líbit muzika, kterou budou poslouchat Tvoje děti, i když vyloučit to nejde. I mým rodičům hudba, která mě brala, nešla pod nos. Dneska jim v něčem dávám za pravdu, ale něco zůstalo. Osvědčilo to svou hodnotu – třeba Beatles. Někdy člověka osloví nějaký styl svou novostí, ale záhy sám shledá, že tam nic víc není. Kompoziční jednotvárnost, plytké texty, instrumentální nedotažení, myšlenkově prázdné a o to bizarnější zpracování videoklipu – vyplyne to, až první okouzlení pomine a pak se k takové hudbě už nevracíme a mrzí nás, že jsme si ji pouštěli tak nahlas, až to ostatním vadilo.

Vydržet. Tví rodiče měli stejný problém se svými rodiči a s hudbou, která se líbila jim. To je totiž generační „boj“. Vývoj jde dopředu a vkus i názory na to, co je hezké, se mění.
Pravdou je, že urážet by rodiče neměli tebe, když posloucháš hudbu, která se jim nelíbí. Takhle to ovšem je jiná věc. Kritika klipu, který se ti líbí, by tě urážet nemusela. Je to jenom jiný názor.

Tobě se zas nelíbí muzika, kterou poslouchají tví rodiče. Rozdíl je, jestli uráží hudbu nebo přímo tebe. Jestli tebe, tak je popros, ať to nedělají, že ty je taky nekritizuješ

až příště příjdou, pusť jim na plný koule dechovku s tím, žes musela hledat dvě hodiny na internetu muziku z poloviny 19. století abys jim mohla udělat radost hudbou z jejich mládí, a dalších několik dní pak schánět patřičnej konveror, což bylo snad úplně nejtěžší poněvač skleněný válečky z edisonova fonografu už se dneska vůbec nevyráběj..

Mým rodičům se líbí hudba, kterou poslouchám:)