Může zbožný člověk neomezeně hromadit majetky?

Ano. Být chudý není žádná výhoda. Naopak člověk, který zbohatne svým umem a svou pracovitostí, naplňuje jednu ze sedmi ctností, a to činorodost.

Tou otazkou jsem si připomněla kousek textu písničky Karla Kryla: “Farář nám slíbil nebesa, a čeká na majetky.”
Samozřejmě nezáleží na tom, pod jakým praporem, nebo ideologií, kdo majetky hromadí. Lidé mají rádi materialismus. V tomto jsme teprve na úsvitu civilizace.

Pokud jsou vydělané poctivou prací, tak asi ne. Peníze závadné nebudou, ale jen
láska k nim – hamižnost. A také asi záleží na tom, jak peníze použijeme.

Je to problematické z několika důvodů. Největší dvě přikázání jsou milovat Boha celou svou myslí, silou,… a potom také milovat bližního jako sebe samého. A tady to drhne s oběma: Ve světě je tolik nuzných, trpících,… pokud by nebyli, tak by to hromadění bylo bez problému. Jenže to také svědčí o tom, že priority tvého srdce jsou někde jinde než v Bohu. Buďto že jsi se přímo do majetku zamiloval, nebo minimálně to, že jsi dezorientovaný a nechápeš jaká je doba. S tím souvisí, že takový člověk cítí v majetku víc než v Bohu nepřiměřenou falešnou oporu, příliš lpí na svém životě, není ochoten se majetku vzdát ve prospěch důležitější věci, určitý druh zotročení.
Ale pokud hromadíš majetky s úmyslem pomáhat ostatním, např. tím, že jim poskytneš spravedlivě placené zaměstnání a budeš je citlivě podporovat v jejich osobních problémech, pak je to myslím celkem dobré.

Samozřejmě, že může. A může toho dělat daleko víc. Má přece svobodnou vůli, ne? Není třeba ke všem věřícím vzhlížet v bezmezné úctě a brát si je ve všem za vzor. Oni jsou mezi nimi i pěkní lumpíci. Sice chodí do kostela, kde občas zblajznou oplatku, hodí padíka do pokladničky, pak nějaká ta modlitbička a poté jupííí, jede se dál po starých kolejích. A neříkej, že nikoho takového neznáš. Ale asi to nebylo nikdy jinak. Svědčí o tom i úryvek z kázání Mistra Jana:
„… Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil. Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lidé vás vidí!“ Taky ho za to upálili. A o pár století později – Oliver Cromwell: https://www.y­outube.com/wat­ch?v=LHHYpu68er0
Též je známo, že nápis „Gott mit uns“ měli na opascích mj. i nacisté za 2. sv. války páchající pěkná zvěrstva. Takže co bys chtěl.
Co se týká těch majetků, vzpomeň si na dvoje církevní restituce, a taky těch malérů se zneužíváním „oveček“ bylo málo?
Někdy si myslím, že s tím náboženstvím je to podobné jako s demokracií. Nejmíň jí najdeš u toho, kdo jí má plnou hubu.

Honba za majetkem a bohatstvím je z pohledu Bible modlářství (!), takže je dobré se před tím mít na pozoru. Mimo jiné apoštol Pavel radil učedníku Timoteovi (a potažmo všem křesťanům) ve svém dopise toto:

„Oddanost Bohu opravdu přináší velký zisk, pokud je člověk spokojený s tím, co má. Vždyť jsme si na svět nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést. Pokud tedy máme co jíst a co na sebe, buďme s tím spokojení. Ale ti, kdo chtějí zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a podléhají mnoha nerozumným a škodlivým touhám, které vedou k jejich zničení a zkáze. Láska k penězům je totiž kořenem mnoha špatných věcí, a protože ji v sobě někteří živili, odvedlo je to od víry a způsobili si mnoho bolestí.“ (1.dopis Timoteovi, 6.kapitola)

Myslím, že k tomu není co dodat.

Zdroj: https://wol.jw­.org/cs/wol/b/r­29/lp-b/nwt/54/6#st­udy=discover&v=54:6:6-54:6:19

Podle mě majetek sám o sobě není špatný, záleží, k čemu se používá. Ale hromadění majetku jako cíl a smysl života rozhodně nejde dohromady s duchovní cestou. Buddha učil vyhýbat se krajnostem, nepřehánět ani odříkání ani požitkářsví. Učil, jak v sobě rozvíjet soucit, laskavost, trpělivost a další dobré vlastnosti, které v sobě všichni máme. Ze začátku to může být neobratné a asi i trochu hrané, něž člověk pochopí, jak je to přirozené a stane se to samozřejnou součástí jeho života. Nikdo nejsme dokonalí, všichni děláme chyby. Je dobré si také uvědomit, že i všechny požitky jsou nedokonalé a pomíjivé a žádný nedokáže udělat člověka dlouhodobě šťastným. Buddha také varoval před jakoukoli závislostí. Můžeme mít záliby, ale nesmí nás ovládat. To neplatí jen o návykových látkách, ale i o závislosti na majetku, na sexu, na Internetu a sociálních sítích, na hazardu atd.

Upravil/a: M i r e k

„Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!
Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

„Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.“