Může školský vzdělávací systém za psychické problémy mnohých lidí a za to, že mají názor na všechno?

To je zajímavá úvaha, a něco na tom bude. Učitelky se snažily žáky „nachytat na švestkách“, odhalit nevědomosti a chyby. Když potom žáčka ztrapní před celou třídou, podepíše se na žáčkově přístupu k učení a komunikaci všeobecně.
Vím to na příkladu cizího jazyka: dokud to nevědí přesně a bezchybně, nepromluví! Jako nepromluví před třídou, aby se jim všichni nesmáli. Kamarádka sleduje americké filmy, britské seriály v originále, ale s Angličany nepromluví! Stydí se, je zakřiknutá, Z toho viním školský systém, který pase po chybách.
Mít názor na vše je možná žádoucí, když už jsme zavaleni všemožným balastem, kterému se dnes říká „zprávy“. Někteří to umí separovat a poznat důležité, některé to tak otrávilo, že definitivně vypnuli TV.

Škola, učitelé, školníci, uklízečky, no prostě všichni, které popisuješ, nemohou za to, že žiješ v minulosti, nikoli v přítomnosti.

Učitelé, až na opravdu pár výjimek, jsou svéráz národního lovu, to ano, proto je, taky, Kostěj Nesmrtelný peče v konvektomatu v perníkový chalupě, co koupil v dražbě od přerovskýho exekutora, bo Ježibaba naletěla energošmejdům, měla obludný nedoplatek na elektřině, a tak je bezďák na UANu. 😂🤙 To ano, to jsou, ale byli, jsou a budou. Ideální to není, ovšem život není krásný.

Školství je státní, přebujelý, obstarožní moloch, kde jediné novum od Marie Terezie je, že není zelená tabule a křída, ale bílá tabule a fixa. To je, nicméně, jiný příběh, mohli bychom se bavit na thema, že když smradi chodí, theoreticky, devět roků do školy a prakticky většina 12 – 13 roků, jestli ten výsledek toho je adekvátní.

Škola je povinná, takže je něco jako kriminál, Lager. Tam si taky nevybereš, jestli tam budeš, a kým, atd. Jedna věc je to, že smradi musí do školy, to je v pořádku. Druhá věc je ta, že nastavení školskýho régime příliš neodpovídá fakanskýmu a smradovskýmu organismu. Fakani a smradi tahají těžký tašky s píčovinama v době, kdy by mohli sednout ve škole k compu a doma taky. Škola začíná brzy, fakani, malí, potřebují chrápat 10 – 12 hodin, smradi tak 9 – 10 hodin, cca, většina. Teďka tam sedí těch smradů kolik ve třídě: 20 – 30?, tak nějak, s výkyvy na obě strany.

Takže vstává úplně nevhodně. Tahá s sebou úplný píčoviny, těžký, na hovno! Traví cca 1/3 mladí s někým, koho si nevybere, v relativně velký grupie.

Tohle jsou věci objektivní, jdou objektivně, systémově, změnit. Alespoň reálně, samozřejmě, protože co státní erár činí, blbě činí.

Pak je ještě část pedagogická, lektorování se nesmyslů zpaměti, yntegrovaný vyučovací plán, a kdo vyčuhuje, bude zaražen, atd. To už je, ovšem, pars paedagogicae, do tý já se montovat nebudu, ne že bych o ní nevěděl nic, ale mám soudnost a do věcí, o kterých vím málo nepíčuju. Vím však, že z toho systému vyplývá to, co jsem naznačil.

A ty přijdeš s nějakými individuálními splíny, které jsou značně subjektivní a systémově neřešitelné, protože učí lidi, no tak logicky školství nemůže mít vyšší úroveň vědomí, než lidi, kteří učí. A do toho máme ten systém, že učí ti, co chtějí, ne ti, co by měli, ale nechtějí. Takže to podle toho vypadá, že.

Však co řešíš? Žák může říct nevím, akorát za do dostane pětku. Má vědět zpaměti šutry, ví hovno, dostane kouli. A o ničem jiném ale náš školský systém příliš není! 😂

Podle mě určitě ano. Mě škola traumatizovala hodně 😥

Znalost věcných informací a názor na něco jsou dvě naprosto rozdílné věci.

Je pravděpodobné, že školský systém může ovlivnit náš postoj k vědění a vlastní nevědomosti. Zaměření na hodnoty a soutěživost může u někoho povzbudit strach z neúspěchu a potřebu vždy vědět odpověď. Systém také může ignorovat důležitost procesu učení se z chyb a místo toho dávat přednost bezchybným výsledkům.

Nicméně, je také důležité si uvědomit, že školský systém je jen jeden z mnoha faktorů, které ovlivňují naše chování a přesvědčení. Může hrát určitou roli, ale nestačí vysvětlit, proč jsou někteří lidé více ovlivněni jeho nedostatky než jiní.

Předpokládání, že škola je jediným zdrojem takového chování, by bylo zjednodušující a ignorovalo by další důležité faktory, jako je rodinné prostředí, sociální tlak, osobní zkušenosti a individuální temperament.

Je také důležité vzít v úvahu rozdíly mezi školskými systémy napříč časem a místem. Ne všechny školní systémy klade důraz na soutěživost a trestání chyb. Některé mohou povzbuzovat spolupráci, toleranci neúspěchu a uznání procesu učení jako cenného sám o sobě.

V konečném důsledku je potřeba mít názor na vše a obavy z neznalosti mohou odrážet hlubší sociální a kulturní hodnoty, které nejsou omezeny jen na školní systém. Mimo školu, média, politika a další aspekty naší kultury také oceňují jasné názory a pohrdají nejistotou. Může to být komplexní vliv všech těchto faktorů, který nás nutí cítit se, jako bychom měli mít na všechno názor.

V časech internetu??? 😮😮😮

Vždyť v časech internetu nemá ŠVS žákům/studentům již co nabídnout, studenti mají možnost látku si snadno dohledat a proto také často vědí více než samotný vyučující, jehož informace rovněž pohotově ověřují mobilem, případně učitele ve chvíli výkladu látky v čase opravují.

Zřejmě jsi navštěvoval úplně jiný typ školy než já