Může náhodný kolemjdoucí začít slovním zmocněním zastupovat člověka, se kterým jedná policie?

Ano i ne.

Záleží na tom, co za úkony policista provádí, protože policista provádí, v zásadě, všecky úkony jako správní orgán (judikoval tak NSS), nejedná-li jako „policejní orgán“, tj. jako OČTŘ podle řádu soudu trestního.

Zmocněncem účastníka řízení může být jakákoli osoba, která má plnou způsobilost k právním úkonům (§ 29 odst.1 správního řádu). Tedy, podle správního řádu. Zmocnění lze udělit i ústně (§ 33 odst.1 věta třetí správního řádu).

Správní řád, oproti např. občanskému soudnímu řádu, neumožňuje správnímu orgánu zástupce účastníka odmítnou (z taxativně stanovených důvodů). To umožňuje, např., zákon o některých přestupcích a řízení o nich, v ustanovení svého § 72b.

Pokud má zastoupený něco osobně vykonat (např. zdržet se dalšího protiprávního konání, nebo uposlechnout výzvy, jinak proti němu budou použity DP), jedná s ním policista osobně (§ 34 odst.2 správního řádu). Jinak, chtě nechtě, musí jednat se zástupcem.

Vykázat zástupce „účastníka“ jenom tak policista nemůže, může mu ale, např., ukládat napomenutí a pořádkové pokuty (jiná věc je, jestli na to mají policisté ZP PP a jak to realisovat).

Tohle celé je bisarní, a tak trochu, frapantní skutečnost, která v ústí v bisarní situace: policejní zákon je, v tomto, dosti kusý. Správní řád, zase, není konstruován k tomu, aby řešil některé úkony, a už vůbec ne zákroky, policisty: prostě nepředpokládá jednání s účastníky v takové „tísni“, a pod takovým „nátlakem“. Průměrný policista není právník, není na to ani školen, a ani pro to nemá osobní předpoklady, aby se v tak složitém právním prostředí pohyboval s potřebnou mírou právní jistoty a erudice.

Vlastně to celé odpovídá nastavení naší společnosti: právní řád je složitý, laici žijí zcela (nebo hodně) mimo něj. Policisté je realisují, z části, mimo něj, takže, když dojde na to, že proti policistovi stojí někdo, kdo ví a umí, nemá policista šanci.

Ale lepší se to, jo, už jsou i školeni, jak poučit např. řidiče kontrolovaného vozidla před dechovou zkouškou. Nebo zákroky, prostě výzva, drban na ní sere, opakovaná výzva a poučení o následném použití DP, drban na to sere, následné použití DP. V tom už, docela, umí chodit. Čase m se bude muset vyřešit i toto. Bude muset, to nejde takto do nekonečna: prostě drban si bude moci zvolit zástupce až po skončení úkonu. Nebo něco podobného. 🙂

Plná moc musí být písemná, kdy se nevyžaduje úvěření podpisu, popř. udělená ústně do portokolu.

Pokud je to, jak popisuješ, pak by policisté mohli dotyčnému opravdu přikázat, aby se an tom místě nezdržoval. Ovšem být to skutečně právník, pak není problém sepsat plnou moc na místě, je to otázka půlminuty.

Nicméně udělení plné moci neznámé osobě (bez znalosti její kvalifikace) na ulici může přinést jen víc problémů, řešení nejspíš nikdy. Pochybuju, že by skutečný právník takto postupoval. A policisté si pak můžou smlsnout na obou.

Doplňuji: A tady v diskusi se pěkně ukazuje, jak taková obhajoba dopadá. Pepa25 se přiřítí s obhajobou, ale protože tomu nerozumí, jeho argumenty jsou… řekněme neužitečné a toho rádoby právníka ztrapní. Tady naštěstí nešlo o nic zásadního, prostě ze sebe udělal hlupáka, ale ve správním řízdení…

Upravil/a: aevul