Může mít zločinec nějaké morální zásady?

jiný názor

Často sa zločincom označuje aj človek s veľkými morálnymi zásadami, len preto, že jeho konanie je v rozpore s verejným chápaním morálky rozhodujúcich činiteľov, napríklad vlastníkov médií, politikov.
Ako príklad uvediem vzťahy k súčasným problémom na Ukrajine. Ak sledujem médiá a vyjadrenia politikov mám niekedy pocit akoby sa tam odohrával súboj hrdinstvá dobrých na jednej strane a zločiny zlých na druhej strane. O skutočných zločinoch „dobrých“ sa mlčí, alebo sa vydávajú za hrdinstvá a o dobrých skutkoch „zlých zločincoch“ sa mlčí, prípade ak ich už nemožno utajiť, sú to „klamné ťahy zastierajúce pravdu o zločinoch“.

Poznala som veľa „mediálnych zločincov“ konajúcich dobro a čestnosť a veľa „kladných anjelov mediálnych poctivcov“ v tieni svojich nebeských krídiel" vykonávajúcich zločiny.
Kde je skutočná pravda?
Je naozaj to, čo vidíme, počujeme, pravda, alebo je pravda to, o čom nás denne presvedčujú politici a ich poplatné média?

Upravil/a: led

ano

Proč by nemohl?

To je nějaká, Tvá, představa, pravděpodobně pramenící z nazírání na svět skrze autistické spektrum, ale svět není bipolární, schematický, černobílý.

Z pohledu theorie trestního práva hmotného rozlišujeme delinkventní jednání na malum in se & malum prohibitum.

Malum in se je skutek špatný sám o sobě, ze své podstaty. Mezi malum in se můžeme subsumovat vraždu, znásilnění nebo například loupež.

Malum prohibitum je skutek špatný proto, protože je jako špatný kodifikován positivním právem. Jako příklad můžeme uvést zákonný požadavek, aby řidiči řídili zvířata, nebo vozidla, na určené straně pozemní komunikace. Řídit na opačné straně pozemní komunikace není špatné samo o sobě, pokud například nebude přítomen žádný jiný účastník provozu na pozemních komunikacích, typová společenská škodlivost se bude blížit nule. Řídit na neustanovené straně pozemní komunikace není zakázáno proto, že by to bylo nemorální, ale proto, protože konsistentní pravidla podporují bezpečnost a pořádek na pozemních komunikacích.

Diarchie mezi inherentně špatným a positivně zakázaným je dosti stará, per illustrationem lze zmínit Sokratův dialog Euthypro a filosofickou otázku: je zbožný milován bohy, protože je zbožný, nebo je zbožný, protože je milován bohy?

Dalším vodítkem, které pomůže subsumovat skutek, je iussum quia iustum contra iustum quia iussum: ergo, něco, co je přikázáno, poněvadž je to spravedlivé, versus, něco, co je spravedlivé, protože je to přikázáno.

Nedělejme si illuse. Statisticky vzato je nejdelinkventnější „osobou“ stát. Protože přistoupí-li osoba silou proti osobě, aniž by se bránila (přiměřenost obrany už je, často, iustum quia iussum), tak tam je to jasné, ale stát přistupuje silou, jak proti osobám, tak proti jiným státům, ať už jde o sílu fysickou, nebo „právní“, to je dokonale nepodstatné, aniž by ale vždycky byly splněny podmínky nezbytnosti. O tom, že je mnohem, mnohem větší pravděpodobnost, že někoho zastřelí policista, voják, celník nebo jiná úřední osoba s úřední zbraní, než soused se zbrojním průkazem a legálně drženou zbraní, se netřeba zmiňovat, statistika je, v tomto, vševypovídající.

Pojďme k majetkovému právu.

Ano, dokud to bylo tak, že Pepa pěstoval obilí a Zdeněk koval ocel, Pepa dal Zdeňkovi vědro obilí a Zdeněk mu za to vykoval motyku, nebo dokud to bylo tak, že Pepa prodal obilí na trhu a kupující mu za to zaplatil Kč 35.00 penízem, který měl, ve stříbře, hodnotu Kč 35.00, nebo více, a když ten Pepa měl těch penízů doma více, než potřeboval na nákupy, tak je odnesl ke Kohnovi, Kohn je podal Esterce a Esterka je uložila do tresoru, no a Pepa za to dostal nějaký ten peníz za rok, protože Kohn ty peníze půjčil Zdeňkovi, za poplatek, no a z toho poplatku platil tomu Pepovi to, co slíbil, jo, tak – alespoň co do základu – bylo majetkové právo nesporné. Bylo dohledatelné.

No, ano, ale dnes je status praesens takový, že, dejme tomu, z Kč 1,000,000,000­.00 peněz, které banka napůjčovala, Kč 990,000,000.00 re­álně neexistuje, ani ve formě toho papíru, který má sám o sobě hodnotu papírového odpadu. Ne, jde o virtuální peníze, což, samozřejmě, jde proti podstatě monetárního systému jako takovému a my zde nevedeme dialogus ekonomický, leč právní, takže nám postačí konstatování, že právo nechrání majetek, který neexistuje. A jestliže já, jako bankéř, někomu půjčím neexistující peníze, tak výnos z těch peněz neexistuje, protože nemohu vydělat na ničem, tedy, čistě v theoretické rovině hmotného práva, když z takových „peněz“ něco koupím, tak vlastnické právo k té věci na mne přejít nemůže.

Pojďme k příkladu praktičtějšímu: půjdeš se, takhle z večera, projít parkem, chytne tě potřeba, půjdeš se vychcat do křoviny. Tam uvidíš bílý předmět, podíváš se blíže a zjistíš, že je to igelitová taška, podíváš se do ní, a tam hromada peněz, hrubým odhadem + Kč 10,000,000.00.

Je asi více, než jasné, že takovou hotovostí nelze legálně dneska nic zaplatit, protože všecky takto velké transakce se musí provádět bezhotovostně. Do toho je, asi, jasné, že to nejsou úspory Pepy, který si je nesl uložit do banky, protože by je nenesl takhle z večera, a už vůbec ne v igelitce. Ne, je naprosto jasné, že jsou to černé prachy.

Vezmeš to domů, je v tom Kč 12,000,000.00­. Odevzdáš to? Podle platného práva bys měl. Dobře. Odevzdáš to.

Máš na to tři dny, stačí to do třech dnů písemně oznámit úřadu obce, na jejímž území jsi to našel. O tom, kde ty peníze budou, než se o ně přihlásí majitel, nebo než se stanou vlastníkem někoho jiného, rozhoduje obec, takže je vysoce pravděpodobné, že Tě vyzve, abys je donesl. Doneseš je. Obec s Tebou sepíše protokol o nálezu, no a s ohledem na všecky ty podivné okolnosti kontaktuje policii.

Protože jde o černé peníze, tak se o ně nikdo nepřihlásí. Po roku s nimi může ten, kdo je drží, nakládat jako hospodář (tedy např. je dát na účet a úročit), po třech letech jsou jeho. V tento den by Ti měla obec vyplatit nálezné – Kč 1,200,000.00.

A teď morální dillema: co je morálně zavrženíhodnější?

1. splníš přesně svou zákonnou povinnost, i když víš, že obec je tunel na peníze, takže 40 – 50% z těch peněz stejně skončí v rukou „strejčků“ (a, ano, možná i těch, kteří je do té křoviny „zapomněli“), nebo
2. nic nikomu neohlásíš, Ty si necháš těch 1.2m, co by Ti připadly – možná – až za 3 roky, ale hned a zbytek věnuješ na charitu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, třeba na Lékaře bez hranic. Kde je vůle, tam je i cesta, existují způsoby, jak to udělat anonymně.

Oproti všelidovým představám např. průměrný vrah není nějaký „Viktor čistič“, nebo sadistická bestie. Ne, je to často slaboch, nešťastný člověk, s různými závislostmi, který nějak nezvládl něco. On třeba ani nechtěl toho druhého zabít, třeba ani o vraždu nešlo, šlo „jen“ o ublížení na těle s následkem smrti, ale advokát to pokazil, soud byl podjatý, nebo podplacený, a nebo prostě „jenom“ takto subsumoval skutek pod dollus indirectus a nikoli pod culpa lata.

Tak by šlo pokračovat. Z velké části nemá trestní právo s morálkou moc co společného.

ano

Si myslis že každý zloděj je totální psychopat? Nějací zločinci mají mě svým činům i šlechetné důvody.

Upravil/a: Lgee

ano

ano

Hele zločinec má kolikrát vyšší morální zásady než ledajaký při zdi sráč kámo!

Mrkni do historie na nacisty, šéfy kartelů, hlavy mafií… jak se chovali, co ctili a pro příklad porovnej s dnešní vládou, nebo vládou Štrougala, Paroubka, nebo Topolánka. A máš hned jasno tygře! Ani ten Babiš vedle nich nebude úplně čistý 🤷‍♂️

ano

Samozřejmě. Pohnutkou ke zločinům můžou být právě morální zásady. Potom zločinec likviduje podle jeho pohledu ty nemorální lidi. Nebo se cítí “ morálně nadřazený” , a pracuje v zájmu “Vyššího Dobra” , které je ve skutečnosti čiré zlo.

Upravil/a: Ametyst

ano

Je to možné, ale asi ne každý a u toho, kdo je má, tak takových bude jen velmi málo.

ano

Jistě. Třeba ve Španělsku mě okradla skupina Marokánců. Slouží jim ke cti, že okradli mě a ne nějakou ubohou stařenku. Bohužel nemohli vědět, do jakých problémů mě to dovede, nakonec jsem kvůli pár ukradeným stovkám měl výdaje 200 000,– a spousty stresu. Tedy přestože to patrně byli velmi zásadoví lidé, jednou v očistci se za ně „přimluvím“, aby si větší část těch mých následných problémů také vychutnali a užili.

ano

ano