Každý má jiný vkus, kakafonii zvuků nemusím, ale zaposlouchat se do zvuků ulice zase není špatné. Dnes se pomalu za umění považuje i prdnutí.

Filosof Aristoteles řekl o hudbě: „Jakákoli hudba je tvořena melodií a rytmem… Hudba má schopnost formovat charakter. Způsob aranžmá je tak významný, že je možné rozlišit vliv různých druhů hudby na charakter. Jeden například působí melancholicky, jiný přecitlivěle, další podporuje útěk z reality, jiný sebekontrolu, jiný nadšení a tak dále.“

Možná spíše než její dlouhodobé působení na člověka je známý její vliv na momentální náladu a emoční vyladění člověka. A naopak – naše momentální nálada bude pravděpodobně také ovlivňovat, kterou hudbu si k poslechu vybereme. Pokud se tedy bude hloubavý člověk cítit plný energie, je pravděpodobné, že sáhne po jazzu, pokud se bude cítit smutný, sáhne po blues. Obvykle ale podle Sama Goslinga zůstane u stejné kategorie hudby. Jeden z posledních výzkumů zaměřených na vliv hudby na náladu člověka ukázal, že hudba obecně zlepšuje náladu člověka. Zkoumaný vzorek studentů složený z hudebně vzdělaných a hudebně nevzdělaných studentů poslouchal po dva týdny hudbu podle svého výběru a zaznamenával svou náladu. Nejčastějším hudebním žánrem byl rock včetně hard rocku a heavy metalu. Na druhém místě byl u hudebně vzdělaných studentů jazz nebo klasická hudba, zatímco méně hudebně vzdělaní (muzikální) studenti poslouchali na druhém místě country nebo rock středního proudu. Muzikální studenti si obecně vybírali větší množství hudebních stylů – ke studiu si pouštěli spíše klasickou hudbu, střední proud a klidnou hudbu k odpočinku a k práci v domácnosti a jazz nebo blues při cvičení. Každý poslech hudby jakéhokoli žánru vedl k posílení pozitivních emocí a ke snížení emocí negativních vyjma pocitu smutku, který zůstával přibližně na stejné úrovni.
Doplňuji:
Zaujal mě článek, který jsem si okopírovala pro sebe,, ale místo vymazání jsem omylem odeslala.

Proto doplňuji svůj vlastní názor

Prostě pokud mě hudba neladí a je to pro mě spíš takové „vrzání“, tak ji prostě neposlouchám bez ohledu na to, zda je o disharmonii nebo nedisharmonie. Ve filmu mně občas vadí hlučná hudba. Běžné zvuky na ulici se snažím nevímat, upoutá mě např. zvuk sanitky, sirény, tedy něco mimořádného. Nesnáším zvuky cirkulárky a rychlé zvuky motorek, tedy civilizační hluk.

Jak je uvedeno v článku, poslech hudby u mě ovlivňuje momentální nálada … někdy stačí chvilka, něco neladí uchu, přepínám …

Jinak hudba je obrazem kultury národa, záleží na pohledu každého jedince na umění, někdy jde o vzpouru, jindy o konzervativní pohled na život. Ale stálý poslech nedisharmonické melodie určitě ovlivňuje člověka vzrušivě, tim možná způsobuje jakési odcizení, ovlivňuje chování člověka jako droga.

Upravil/a: annas

když je taková muzika ve filmu,
například v hororu, thrilleru tak
pro mě není uměleckým dílem,
ale patří tam, protože se bojím
navíc, když je děj napínaví a já
mám nohy nahoře kvůli pavoukům :))
ukázka Pád do tmy :
http://www.sou­ndtrack.cz/mp3/1089­/Track01.mp3
Doplňuji:
pardon

„napínavý“

Upravil/a: briketka10