Mohou zákony a právo dopomoci k obstojnému životu dokonce i lidem, kteří nemají spravedlnost v krvi?

To máte těžké: samozřejmě máme rovnost před zákonem („Všichni účastníci jsou si v řízení rovni“ – článek 37 Listiny) na druhou stranu hlupák bude při uzavírání smlouvy, ve sporech, prostě kdykoliv tahat za kratší konec. Máme ochranu spotřebitele (osoby „hospodářsky slabší a právně méně zkušené“), ale ta má také svoje limity (z principu můžete akorát zakázat protistraně sitauci zneužít, lidi ale za ručičku vodit nemůžete). Takže pokud někdo dobrovolně podepíše cokoliv, odmítně se očkovat proti COVIDu i když je to pro něj vhodné atd., tak mu prostě v jeho blbosti není pomoci …

Zákony, právní systém, řád, státní orgány atd. jsou právě od toho. Žádný člověk nemá spravedlnost v krvi.

1. Bez socializace by lidi byli zvířata… nekontrolovatelně zabíjející, znásilňující, loupící, ničící,.. a v přehnané míře úplně jako zvířata (bez jazyka, bez myšlení)
2. Bez zákonů a organizované společnosti by každý dělal, co chtěl, čili nezákonné/nes­pravedlivé věci. Jedinou laťkou a usměrněním by některým lidem stále MOHLO být svědomí, uznávání jistých hodnot (a podobně) získané výchovou, socializací, ALE bez těch zákonů a řádu ve společnosti, by se brzy vytratil i ten proces socializace (čili i to svědomí).

No, nevím, jak zrovna nespravedlivým lidem mají zákony pomoci k obstojnému životu… je to spíš tak, že to lidi vzájemně chrání před nespravedlnostmi (a slabší před silnějšími, plus stát poskytuje služby jako ochranu různého druhu -právní/majetkovou, proti násilí, zdravotní, . a jiné služby jako řádné život, výchovu, pomoc, podporu atd.). Ale celé to sahá mnohem dále až k procesu té socializace, řádné výchovy, výuky/vzdělání a do jisté míry i mravů (ať už spravováno a hlídáno zákony nebo ne).
Nikdo se nerodí s vědomím, co je špatné a co správné nebo vůbec, co je dobro a zlo, co se sluší a co ne (to se dítě teprve osvojí/naučí… kdyby ne, tak to vědět nebude a bez zákonů a socializace se to nenaučí. A I KDYBY si to někteří uvědomovali, tak v anarchii by na to stejně nedbali).

Lidé, kteří nemají spravedlnost v krvi (přestože třeba prošli „bezzávadným“ procesem socializace, osovjení si hodnot, vnímání správného,…), se stále nemusejí ničeho dopouštět. Stále je tu řád a laťka v podobě zákonů. Obavy z dopadnutí, trestů a podobně.
V jiných případech, kdy překonají ten strach a páchají zločiny, tak buď: se domnívají, že nebudou dopadeni (nebo v to doufají) a nebo jsou ve zkorumpovaném státě/regionu, kde věří, že jim nic nehrozí, protože se zákony tak úplně nedodržují (to byl taky důvod pádu mnoha říší… nedodržování zákonů a nedostatek tlaku na jejich dodržování. Stát má silu/moc, kontrolu a podobně a pokud je ztratí, omezí, „povolí“, tak to jde rychle z kopce. Do takového stavu je možné snadno vklouznout, už proto, že má njěaký stát špatný systém… ani nemusí být zkorumpovaný a podobně, ale ten systém není efektivní a celé se to můžou zhroutit).

Pokud je ve státě vysoká kriminalita a je tam spousta těch, co nemají „spravedlnost v krvi“, jak ty říkáš, tak je to opět vina státu. Počínaje procesem výchovy a postavením k občanům a konče řádem, kterým lidem/občanům nastavuje a donucuje je dodžovat (navzdory samá „svoboda, svobdoa ve všem“, tak každý stát funguje na tom principu, že má moc, převahu a prostředky k donucování.. nehledě na režim, tak státy fungují a tak to má být, jiank se společnost rozpadá a rozpadne). Takže i řím víc výtřzností a podobně, je to vina státu a jeho nastavení, systému atd.
Avšak řekl bych, že existují řeknněme i „omluvitelné“ zločiny. Za jedno, pokud je stát nespravedlivý, může mít nespravedlivé a hloupé zákony, zároveň i poškozující… jejich dodržování nesmyslné. Za druhé, pokud je ve státu obří chodoba, kriminalita a podobně a všechno „tohle“ dopustil, tak krádež jídla, abych já a rodina přežil, je omluvitelný zločin.