Avatar uživatele
dudu

Měly též vaše ztráty a nálezy veselý konec?

Když byly naše holky ještě dětmi občas říkaly „taťku ty jsi jako veverka, někdy hodný a občas zlý“. Podobně se osud zachoval, podle jeho vyprávění také k mému kamarádovi. Předloni uprostřed sezony vyrazil na houby. Pochopitelně nejprve na osvědčená místa, která sice vždy garantují úspěch při sběru, ale nacházejí se v kopcovitém terénu a hustém porostu. Krátce po dosažení na „svůj plac“ však tentokrát byl přítel nucen, namísto sběru urychleně hledat koutek kde by vykonal velkou potřebu. Ve spěchu odloužil na nejbližší větev svoje dioptické brýle a zapadl do mlází. Ale ouha posléze už nenašel ani brýle, natož nějaké houby a byl rád, že vůbec trefil domů. Loni, i když byla hodně špatná sezona vybaven novou optikou chtivě vyrazil na svoje místa. Houby však nerostly a žádné nenašel, ale zato svoje brýle na větvi, kde je před rokem chvatně odložil.
Máte někdo podobný úsměvný prožitek?

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 11Pro koho je otázka zajímavá? annas, terry, iceT, Andělé, hanulka11, hanny 2, barnajka, Deli, fcoop, anonym, zl@tk@ před 4708 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
barnajka

No díkybohu měly – protože tou ztrátou i nálezem jsem onehdy byla já sama. Ono ten příběh vlastně nemá ani tak veselý konec, jako spíš ‚jen‘ šťastný :)
Když jsem byla malý capart, naši mě málem ztratili v Olomouci – byl konec 80.let, všechno se pořád ještě špatně shánělo. Ta Olomouc byla rodinným výletem spojeným s lítáním po obchodech a sháněním nedostatkovýho zboží :) Dospěláci se jednu chvilku rozdělili, aby zvládli oběhnout obchodů co nejvíc..a rozdělili si i nás, děcka. Jenže pokud jde o mě, nějak špatně se domluvili: mamka si myslela, že jsem s taťkou nebo strejdou..a ti si zas mysleli, že mě má u sebe mamka.
A já si to přitom mašírovala napříč městem a davy, sama samotinká… Z vyprávění vím, že mi tehdy byly asi 4 roky, ale přesto si na všechno útržkovitě vzpomínám: pořád vidím ty spousty cizích lidí kolem, vybavují se mi jakýsi lampy veřejnýho osvětlení,…pořád cítím to zvláštní úzko a strach, že už naše nikdy neuvidím. Jak jsme se nakonec našli, to už nevím..ale hlavně že našli :)

A pokud jde o mě a moje osobní ztráty…já díkybohu nikdy neztratila nic významnějšího. Snad ‚jenom‘ 1000 kč, co mi na základce naši dali na školní pomůcky..křeč­ka..prstýnek, který mi dala mamka a který dal kdysi taťka jí…a občas taky hlavu pro někoho/něco nedosažitelnýho :)
Peníze se nenašly, křeček se nenašel, prstýnek díkybohu jo…no a tu hlavu průběžně ztrácím a nacházím na střídačku furt :)

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
venkovan

Určitě, ale napíši něco o tom co vypravovali chlapi v hospodě.
Na jaře se často nové setí zavlačovalo branami „na tupo“ – to je hroty nahoru a ne do země. Ty brány se musely převážet na valníku, ne jako dnes, že mají svůj pojezdový rám. No jeden na ně po práci zapomněl a potom po měsící byl vyslán aby je jel hledat.
Poprosil kamaráda aby mu pomohl s tehdejším náklaďákem V3S (10 pneumatik a měsíc nových).
Nemohli je v trávě najít, tak se rozhodli, že pojedou domu. oba si couvli do louky aby se otočili. Na náklaďáku propíchal 8 pneumatik, na traktoru všechny. Veselé na tom bylo to, že si nevynadali, ale spolu zasmáli jací jsou pitomci. a potom několik dní opravovali kola přímo na poli.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
hanny 2

Ano,shodou okolností se mi to stalo taky na houbách a taky s brýlemi,ale slunečními.Byli jsme na Třech studních,jsou tam v lese rašeliniště,skákala jsem přes potok a noha mi zůstala po koleno zabořená v té rašelině,spadla jsem obličejem k zemi,málem si zlomila 2prsty na noze a brýle mi z hlavy spadly na zem.Strašně to bolelo,tak jsem taktak dolezla na chatu a až druhý den jsem nemohla najít ty moje oblíbené sluneční brýle.Ale vzpomněla jsem si,že mě tam asi spadly,tak jsem našla to místo – asi 1km v lese – a byly tam!Nebylo to teda za rok,ale druhý den.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Deli

Tak úsměvný jako Tvůj tento prožitek není, ale je také s brýlemi a od mojí zlaté tchyně: Loni jeli k moři na dovolenou. Přijeli, honem se v hotelu převlékli do plavek, honem honem na pláž, tchán se umístil na lehátko a tchyně se s výkřikem: Už jsem zase tady, moje zlaté moře! vřítila do vln. Bohužel, moře asi nemělo náladu žertovat – nebo že by to bylo mořské vášivě objetí…? Zkrátka hned první vlna jí dala takovou facku, je upadla a zánovní dioptrické brýle za deset tisíc jí zmizely v moři. Přes veškerou snahu je najít – nenávratně. Brýlí litovala, ale nejvíc ji mrzelo, že z výletů po památkách toho moc neměla. Od té doby by bez náhradních brýlí nikam nevyrazila…

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek