Měli dříve lidé větší vztah k přírodě?

Určitě měli, myslím, že si jí více vážili hlavně na venkově, kde na ní bylo závislé jejich živobytí. Dnes i lidé z venkova nakupují zeleninu ve městě, v supermarketu.

Samozřejmě.

Do začátků turistiky (cca doba K.H.Máchy) měli k přírodě ryze utilitární vztah: do lesa chodili, když potřebovali dřevo nebo na lov.
Zároveň samozřejmě měli k přírodě takový vztah, že je živí: např. nikdo by si nezkracoval cestu obilím apod. Na druhou stranu není dobré si to idealizovat: nějaká strž (dnes přírodní památka) byla neplodná půda, vhodná tak na vyvážení nepořádku.

Savier: co to je „dříve“? Jak vám má člověk vtlouct do té makovice, že máte konkretisovat vágní pojmy? 🙄🙄🙄

Když se kolonisovalo, první písemnou zmínku o Valašském Meziříčí máme z roku 1297, o Krásné nad Bečvou z roku 1299, o Bynině z roku 1368, Hrachovci z roku 1376, Juřince z roku 1353, o Lhotě u Choryně z roku 1386, o Křivé z roku 1376, a o Brňovu z roku 1297. No tak v té době měli vztah k přírodě zejména ti, co v té přírodě žili, takže poddaní, ti, také, „chodili třeba častěji do lesa“, protože ten les kolonisovali, a co jim ten les nedal, to neměli.

Až se zkolonisovalo, zmordovala se husitská zběř, potlačilo se usurpátorské povstání české a moravské šlechty, no a na Rožnovsku a Meziříčsku speciálně se zmordovali loupeživí rytíři, co obsadili rožnovský hrad, tak už, zase, bylo tuhé člověčenství, a na podobné pakoniny, jako chodit do lesa, neměli nevolníci poněkud čas. Ale, zase, co si nevypěstovali a neuchovali, neměli, takže z toho logicky vyplývá poněkud odlišný „vztah k přírodě“, než když koupíš brojlera v Tescu. 🤷‍♀️

Rozličné ty vejlety do přírody, toulání se krajinou po těch ruinách a zříceninách, to je až záležitostí romantismu. Ovšem, zase, takový toulatel na to toulání se musel mít. Taky, i když už nebylo tuhé člověčenství, protože nebylo výhodné, poddanský stav trval, takže k tomu potřeboval taky vrchnosti přivolení. Proto se toulali jenom „lepší“ lidi, třeba z měst.

Jo, po zrušení patrimoniální správy, vzniku občanské společnosti, no a tak celkově, bourání hradeb, rozšiřování měst atp., a taky s polepšením si většiny stavů, se, řekněme někdy ke konci 19. století, stalo dobrým mravem jezdit na letní byt, třeba z Prahy někde ke Křivoklátu, nebo Karlštejnu, nebo tak něco a podobně. No a to přežilo i Protektorát a trvá dodnes, a třeba i skrze chatový fenomén.

Taky cena potravin za ČSSR, a i dostupnost třeba zeleniny, ale i některých druhů masa, byla horší, než dnes, takže spousta lidí chovala, či něco pěstovala. Tohle byla jedna stránka věci, druhá byla, že za Husáka, prakticky, neexistoval nepřetržitý provoz, dvanáctky nebo přesčasy, ty byly opravdu výjimkou. Takže spousta lidí měla, objektivně, více volného času. Jo, a taky do důchodu se chodilo, většinou, dřív.

Až „porevolučním“ trendem je stoupající míra urbanisace, tj. vylidňující se venkov a to, že se lidé stěhují do měst (proto nebo proto, to je nepodstatné). Ona tedy urbanisace je záležitostí starou několik set let, tu související s industrialisací, tu s možnostmi uplatnění, či vzdělání, ale v takové míře, jak se venkov vylidňuje od devadesátek, tak v takové nebyla, ani omylem.

Dokud lidé žili více na venkově, více chovali a pěstovali, logicky měli k přírodě bližší vztah. Dneska mladí ani moc, co je mi tak známo, nechodí na hřiby, nebo do lesa vůbec.

„Dříve“, je příliš široký pojem.
Dříve byli lidé s přírodou spjatí. Rozuměli jí, řídili se podle ní. Ona jim poskytovala obživu i potěšení.

Já si myslím, že lidé v minulosti měli určitě k přírodě velmi silný vztah. Například já chodím na túry a v létě sjíždím vodu. Proto jsem si na letošní sjíždění Berounky koupila na internetových stránkách https://www.na­turehikecz.cz/ nový vodotěsný batoh. V něm mi zůstaly všechny věci suché, i když jsme se vyklopily.