To jsou takové mýty a báje…kdyby měli holubičí povahu......ne­existujeme.
Vlčáci by nás dávno zadupali do země.
„Drsní bojovníci“…normální lidé své doby,kteří měli ten pech,že se praotec zastavil právě tady.
Na takovém strategickém místě.
…složité a na dlouho.....
Obrovský zlom byla Bílá Hora a popravy českých pánů......
Pak to šlo šupem z kopce.

Odpoveď byla označena jako užitečná

Hlavní otázka (nadpis):
3 x ano
(Možná to zní parasoxně, ale podle mne jedno nevylučuje druhé.)

»Byli kališníci zločinci a lapkové, nebo bojovníci proti Němcům?«
Obojí (a nejen proti Němcům).

1. Váhám, spíše nesouhlasím.

Je důležité to, co se stalo,
ale interpretace se může různit.

2. Zatím vždy nějaký vítěz byl.
3. Vypluje. Nepotřebuje křísit.

Poslední nevím (nějaký příklad?)…

Moc jednotní nejsme,ale když začíná být nejhůř a hrozí ohrožení,tak se dokážeme semknout.Při ohlédnutí do historie můžeme hledat pravdu tak nějak mezi.Husitské období osobně vnímám jako předzvěst třicetileté války – války náboženské mezi katolíky a protestanty.Vždy je dobré zkoumat tvrzení každého proudu a ne jen to co je momentálně oficiálně prezentováno.

Ani holoubci sami nemají „holubičí“ povahu, i když zrovna dravci nejsou, sic. V historii byla Žižkova vojska postrachem statečných křižáckých a germánských rytířů a v novější historii se báli českých legionářů i komunisté. Co se týká husitů, nemám žádné iluze, chovali se stejně jako každé jiné vojsko: loupili i vraždili. V každém případě je vnímám jako odpor vůči Němcům, což je lepší, než se podrobovat. Jinak s body 1 a 2 bezvýhradně souhlasím.

Nemyslím si že by byli Češi přímo holubičí povaha. Myslím že jsou tak akorát. Skutečně záleží na tom kdo a jak a za jakým účelem historii vykládá. Historii opravdu píší vítězové. Ty výklady jsou různé. Někteří soudobí vykladači jsou spíše převraceči dějin. Před nedávnem jsem sledoval nějakou diskuzi, kde pan Halík hovořil o historii. Konkrétně o Václavu . To se nedalo poslouchat ty jeho bláboly a nepodložné překrucování. Začal jsem pochybovat o tom, zda tento pán mohl teologii vystudovat. Před nedávnem mu dokonce vyšla v USA kniha. Naše média ji sice vychvalují, ale myslím že to bude blábol .
Husité a hlavně Žižka bývá často označován za lapku. Opět se to vykládá vytržené z kontextu. Ano byl lapka, měl svou družinu. Je však nutné se vžít do doby v které to bylo. V té době měl každý zeman podobnou družinu. Patřilo to k tehdejšímu způsobu života a dalo by se říct k běžnému tehdejšímu životu. Bez toho by jako zeman nemohl fungovat. Přesto se osobně domnívám, že na husitství můžeme být jako národ hrdí.
Právě díky tomu, že se historie různě převrací, nemusí vždy pravda vyjít na povrch.
Přes všechny tyto problémy si myslím, že v dlouhodobém hodnocení se asi jako národ nemáme za co stydět.

Holubiči povaha…Zkuste Opravnik obecne oblíbených omylů, tuším pan Souček.Věřím tomu, že dějiny píší vítězové, oni vždycky nějací zůstanou.

Sice se traduje, že holubi mají mírnou povahu, ale není to pravda. Každý chovatel potvrdí, že naopak holubi jsou hašteřiví a nesnášenliví. Fakt, že Češi dokázali uprostřed Evropy a vedle Germánů dodnes přežít jasně svědčí o tom, že umíme v pravý čas bouchnout do stolu a sjednat si pořádek. Bohužel dnešní mladou generaci příliš nezajímá nejen tradice a historie, ale zdá se, že ani co může být už pozlítří.

Češi byli v historii, i poměrně nedávné, zdatnými bojovníky. Legionáři v Rusku, čeští vojáci v Itálii za II. sv. v., čeští letci v Anglii, boje s Poláky o Těšínsko… V Afghánistánu byli Češi prakticky jediní, z koho měli Talibové respekt.

1. Ano
2. Ano. Vítězem může být i ten, kdo přežil.
3. Ne.

Asi takhle – když čtu stížnosti na českou povahu, vzpomenu si na dvě vyprávění.
Heraldik Jiří Louda vyprávěl, jak ho spolu s asi 300 důstojníky v roce 1948 zatkli a bez soudu drželi na Mírově, tak nějak preventivně.
Bachaři se prý k nim chovali slušně, protože nebyli odsouzení ani obvinění, takže nejhorší prý bylo, že neměli kontakt s rodinami a nevěděli, co s nimi bude.
Komunistická kontrarozvědka je sice zavřela bez soudu nebo alespoň obvinění, ale zlikvidovat si je netroufli, a tak akce uvízla na mrtvém bodě.
Protože to byli většinou vyšší důstojníci, kteří předtím byli propuštěni z armády „pro nepotřebnost“, byly jim přiznány penze. Vojenský penzijní ústav
posílal peníze „do vlastních rukou“, a když se mu penze těch 300 důstojníků několik měsíců vracely, začali tam pátrat, co se děje. Zjistili,
že jsou všichni na Mírově, a tak tam poslali naráz vysoké penze 300 lidí za několik měsíců. Obrovská částka na místní poště způsobila, že to prasklo, informace
se dostala k příbuzným, takže nakonec uvězněným povolili dopisy a balíky z domova a po 13 měsících je pustili. Česko v kostce, Kocourkov hadr. Ale já to vidím pozitivně!
V Rusku by je rovnou postavili ke zdi a neštěkl by po nich pes!
Druhé vyprávění bylo od našeho zpravodajce v šedesátých letech v Indonésii, který naznačoval, že komunistický puč v roce 1965 tam vyprovokovaly z části pletichy
diplomatů/agentů komunistického Československa. Puč byl potlačen a začalo vraždění komunistů, které se armádě vymklo z ruky. viz https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Masakry_v_In­don%C3%A9sii_1965-1966
Zaujal mě příběh nějakého studenta z Indonésie, který studoval v Praze, a přišel o celou rodinu od babičky po kojence. Vyvraždili je sousedi, protože jim prý kdysi jejich
prababička začarovala studnu. Dokud byli u moci Holanďani, tak se pomstít nemohli. Pod japonskou okupací taky ne. Ale když se začalo s vražděním komunistů, a pak už prostě s vražděním,
přišla jejich chvíle.
No řekněte, kdy v Čechách vyvraždila jedna rodina druhou kvůli začarované studni? Já tvrdím, že česká povaha je v podstatě optimální.

L.P. 1989 po pádu budování komunismu v okolních zemích, hrdě a nebezpečně začal národ řinčet dozickými klíči za výkřiků nejsme jako oni a začal budovat divoký kapitalismus s komunisty, kteří včas odhodily rudou knížku a drsně se část velmi bojovně rozhodla jít za svým cílem vložila se do politiky a další část se věrně semkla a stali se zakrátko jako vážení a úspěšní bohatí kapitalisté