Avatar uživatele
Misaki

Už dva roky trpím úzkostnými stavy a skleslou náladou. Měla bych jít za psychiatrem, nebo ne?

Je mi 18 let a už 2 roky mam problémy s úzkostma a velmi skleslou naladou. Za tenhle rok se k tomu přidalo ještě sebepoškozovaní (snažím se to omezovat, co nejdýl to jen jde) a noční můry, které se mě drží už 8 měsíců. Asi tak před měsícem mě přestalo vše bavit. Nedokážu se donutit cokoliv dělat a při učení se nedokážu vůbec soustředit, což velmi ovlivňuje moje známky ve škole. Mám čím dál větší strach ze školy, života a celé budoucnosti.Často mě napadá, že bych tohle vše měla ukončit, ale bojim se toho, že bych lidi okolo sebe ještě víc zklamala. Vím, že jsem na tom zle, ale furt mam v hlavě hlas, který mi řiká, že to ještě neni dost.

Zajímavá 0 před 2582 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Funna

už jsi tam měla dávno být…na nic nečekej, za nic se nestyď, řekni to rodičům a vyraz k odborníkovi…a velmi mi připomínáš jednu dívku…byla na tom úplně stejně a teď, po pár letech, je z ní spokojený člověk…

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?ivzez Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Klaproth

V žádném případě k odborníkovi nechoď! Tady je lékařů dost a rádi ti na dálku pomůžou.

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?briketka10 Nahlásit


Avatar uživatele
ZuzuBubu

Já doporučuji za psychologem zajít. Když mu povíš o všech úzkostech, kterými trpíš pomůže ti řešit je a zbavovat se jich.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
ivzez

Dva roky je dlouhá doba, už jste to dávno měla začít řešit.
Možná, že by na to sebepoškozování ani nedošlo.

V 18 letech to sice nemusíte řešit s rodiči, ale porada s nimi by nebyla od věci.
K psychiatrovi Vás může vyslat praktický lékař, nebo si můžete některého vyhledat sama.
Vyhledejte si v internetu pékaře, kteří mají smlouvu s Vaší zdravotní pojišťovnou.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Jiří Bohumil

Každopádně to řeš! Nevím jaké máš „zázemí“. Rodiče, přátele, přítele a podobně. Těm by si se měla svěřit a poradit se. A jinak si sehnat kontakt na dobrého psychologa, nebo spíše psychoanalytika, jemuž by jsi se mohla svěřit a vypovídat, což by Ti určitě také mohlo pomoct. No a jako poslední „štaci“ bych, pokud by nepomohlo to předchozí, volil dobrého psychiatra. Tam by jsi ale asi skončila na antidepresivech a atipsychotikách, neboť vše ukazuje na depresivní stavy – endogenní depresi. A v tomto případě POZOR!!! Toť z mé vlastní zkušenosti. Ale někdy jsou sice nutným „zlem“, ale pokud opravdu není nutno, raději si s nimi moc nezačínat!
Raději to ještě zkus, pokud to půjde, změnou „životního stylu“.
Sport, příroda, přátelé, přítele, koníčky, zdravá strava a hlavně si nic nezabírat. Jde to ztěžka, ale jde to. Věř!

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
aliendrone

Nejsem odborník psycholog/psychi­atr, ale to cos napsala mi zní značně seriozně (kdyby ne, láskyplně bych ti popřál „Chcípni blbá svině!“ nebo tak něco – jsem už takový).

Jsem si jistý, že to co pociťuješ (a jak říkáš navíc DLOUHODOBĚ) NENÍ v pořádku a rozhodně bys měla vyhledat ODBORNOU pomoc (ne nějakého s odpuštěním debila – třeba jako jsem já ;D ) Pokud je mi známo, existují nějaké ty linky důvěry nebo tak něco, kam zavoláš a svěříš se jim se svými problémy. Jelikož pracovníci těhto linek jsou odborně proškolení, určitě tě správně nasměrují a poradí co a jak dál. Takže zagoogli tlf číslo, zavolej jim…

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Kepler

Na psychouše to není, chce to změnit životní styl. Pravděpodobně jsi klasická oběť FB, PC her a podobných hovadin, které tě odtrhávají od normálního života. Tak to ustřihni!

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
briketka10

Klaproth

Výborně :O

před 2581 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek