ivzez: Stejně jako rozliším pády v mluvené češtině: dle kontextu. Pokud není neexistence rozlišení i/y, mě/mně, s/z, velkých/malých písmen sebemenším problémem v mluveném slově, pak by to nebyl problém ani v psaní.

Já neříkám, že v tom nevidím smysl. Já tvrdím, že to objektivně žádný smysl nemá, tedy že zlepšení dorozumění je minimální a ZDALEKA nestojí za úsilí nutné k naučení se těchto pravidel.

Já se nic z toho učit nemusel, správný tvar většinou vycítím. Ale ostatní takové štěstí nemají a ztrácí čas učením se jazyku, který už stejně umí.

annas: A vadí to těm Slovákům? Mají problémy se dorozumět? Stojí za to se to učit, když by se děti mohly učit něco hodnotnějšího?

Ad Psychotic
Rozdíl je psaná a mluvená řeč. My také vyslovíme dívky /psali/, napíšeme dívky psaly. U nás to ve staročeštině také bylo, když existovalo kmenové skloňování, ale to zaniklo, vzniklo rodové atd.

Třeba: Viděli jsem vojáci, králíky běhali … Petr tloukl Jan. Kdo koho tloukl? Je to také shoda, i když v jednotném čísle.

Nejde o slovenštinu, ale češtinu… Pestěhujte se na Slovensku a nebudet muset řešit pravopis i/y. 🙂

Co je hodnotnější učivo než se naučit mateřský jazyk?

Učit se cizí jazyk.

Zaprvé jsem nemluvil o zrušení skloňování, nýbrž o psaní i/y/a na konci sloves. Zadruhé by to teoreticky šlo obejít pevným slovosledem. Peter hit Jack = Petr tloukl Jana. Jack hit Peter = Jan tloukl Petra. Vyřešeno.

Nemyslím, že bych se musel stěhovat na Slovensko, abych mohl poukázat na nedostatky českého jazyka.

Nejde o nedostatky pravopisu, ale o daná pravidla. Pokud chcete psát správně česky, je třeba pravidla respektovat.

Pokud je nechcete dodržovat, vaše věc, bude to svědčit o vaší neznalosti pravopisu.

Právě vlivem slovosledu v angličtině – např. postavením příslovce na konci věty – vznikají v češtině nesmyslné věty.
.

Neřiďte se angličtinou, je to jiný jazyk.
Čeština je jazyk flexivní. angličtina je jazyk analytický, kde jsou jiná pravidla.

Je to váš subjektivní názor. Jediná možnost je obrátit se na odborníky.

„Daná pravidla“ jsou zdrojem těchto nedostatků. Zbytečnou složitost za nedostatek považuji a nesouhlasím, že by šlo jen o můj subjektivní názor. Jazyk má objektivní účel, tudíž může být i objektivně posuzován.

Pravidla jsem pochopitelně nucen dodržovat (až na výjimky, které dodržovat prostě nehodlám – perzekuovat/per­zekvovat, hranolka/hranolek) a nemám s tím problém. Kritizovat ale snad mohu, ne?

Od angličanů bychom se mohli leccos naučit. Krásná, flexibilní, zpěvná řeč, navíc snadná na naučení právě díky absenci mnoha podobných zbytečností.

Proč bychom se učili od Angličanů. Angličtina je germánský jazyk, čeština jazyk slovanský.

Mám větši možnost rozlišit rozdíly mezi slovy – synonyma, naopak homonyma jsou znakem jazykové úspornosti.

Nechme každému, co jeho jest.:-))

Je vaše věc, co chcete nebo nechcete dodržovat, svůj názor můžete vyslovit, ale opravdu jste na nesprávném místě.

Protože je lepší. Původ je irelevantní.

Úspornost je pozitivní vlastnost, ne? Přesycenost negativní.

Právě jsme v „diskuzi“. Já bych řekl, že toto je správné místo 🙂 Nicméně protože nemáte v úmyslu odpovědět na můj argument, uznávám, že je tato diskuze zbytečná.

Každý máme jiný názor. V pořádku.

Slušná diskuse nevadí, ale vzhledem k rozdílným názorům je opravdu lepší ji ukončit.

Mám svou češtinu, líbí se mně včetně určitých záludností. Je mně líto, jak upadá. Občas je třeba přeložit text z češtiny do češtiny, aby jiný porozuměl.

Byl bych raději, kdyby naši národní obroditelé exli a zůstala nám němčina. Dorozuměli bychom se s desítkami milionů lidí a naši spisovatelé by měli k dispozici desetkrát větší trh.

Nacionalismus je holt zlo. Škoda, škoda.

Já bych milerád zrušil vás, vy prasata, za prasení rodného jazyka.

Cool. Zčekujte tohohle mástra!