Máte také „imaginární kamarády“?

Kdysi v minulosti jsem měl imaginární přítelkyni, která mě občas navštěvovala v nočních hodinách a moje reakce byla erekce. Ale to už je opravdu dávno…

Ano a to lidičky, které znám odsud je to směska imaginárních kamarádů,
ale nehovořím s nimi, jako s duchem ani ve snech a nepronásledují mě 😁

A to co máš Ty já nemám a nikdy jsem neměla.

Moc by mě zajímalo, kdo to byl ten Ongi co měl
náš barbakan to musel být ještě malej chlapeček 😁

Upravil/a: briketka10

Jasně, už od mala.

Vůbec ne. Jsem naopak ráda, že můžu být sama.

Někdy si povídám věci, které už někomu nemůžu říct, protože ho už nemám šanci nikdy vidět a v tu chvíli po něm třeba smutním. Ale bohužel jsou to takové vyčítavé řečnické otázky a nebo jen obyčejné otázky, na které mi dotyčný z jakéhokoliv důvodu neodpověděl už předtím. Ale jejich duši vážně necítím, i přesto cítím pořád smutek, že vedle mě nejsou.

v dětství ano, je to normální ale v pozdějšim věku…signifikantní na paranoiu, schízu či jinou duševní poruchu…lépe na dvě do hospy mezi známé než rozmlouvat sám doma s duchy

Upravil/a: lexx

Měl jsem, a říkal mu Ongi.

Niekedy je lepšie povedať imaginárnemu kamarádovi, než sa stať „nepriateľom spoločnosti“.
Určite každý prešiel štádiom, kedy predstava imaginárneho kamaráda (kamarádky) bola preň dôležitá, komu rozprával aj to, čo nepovedal iným.
Zaujímavé je potom po rokoch spomínať, v myšlienkach si veľakrát možno ani neuvedomujeme, či išlo o skutočného, alebo len imaginárneho kamaráda, ktorý bol vždy po ruke, keď sme ho potrebovali.
Kľudne sa priateľ s imaginárnym kamarádom, ale nikdy nezabúdaj na život v skutočnom svete.

No jéjej a ne jednoho, bez lásky není život!