Máte tak živé sny že ráno nevíte co je skutečnost a co sen?

Jen ty špatné jsou živé, a pak se bojím, aby se to co se mi zdálo nestalo. Naštěstí si sny pamatuji jen velmi zřídka, ale zajímavé je, že jen ty špatné, ty mě asi vždy vzbudí.

Mám tak živé sny a naštěstí jsou hlavně dobré, často lepší než realita 🙂
Doplňuji:
Ještě něco ke snům – včera jsem se probudila ze spaní vlastním hlasitým zpěvem. To se mi ještě nestalo, neumím zpívat ani ve dne, ale kocourkovi to naštěstí moc nevadilo. Byla to nějaká lidovka, kterou jsem určitě dávno neslyšela. Skoro každý den mi po ránu bzučí v hlavě nějaká zapomenutá písnička, ale že bych si i zpívala nahlas … 🙂

Upravil/a: Sůwa

Já osobně se snažím sny ovládat. Jakmile poznáte ve snu, že jste ve snu, tak ten sen se dost změní. Pokud je ten sen nesnesitelnej pro mě, tak dokážu ze snu rychle dostat 🙂

Párkrát se mi to taky stalo, ale nic příjemného to nebylo, myslela jsem na ten sen ještě nějakou dobu, byl to špatný sen a pak mám ještě někdy i dobré, příjemné sny, ale vždy jsou něčím, nebo někým přerušeny a vždy se načapám na tom, že to chci dosnít, ale to už nejde.

Dneska ráno zvonil bráchovi asi 10 minut budík z mobilu (písnička kterou denně pouští) než ho vzbudil, já jsem ve snu slyšel tu melodii a šel jsem do pokoje abych vypnul rádio, kupodivu to nešlo :D

Jinak sny si s realitou nepletu, často si přetvářím nebo vytvářím nová prostředí, mám takovou snovou mapu (nejen z lucidních snů) :) Naposledy jsem si vážně spletl sen s realitou, když mi bylo 7 let, to se mi zdálo že se moje čokoládové mince co jsem dostal od Mikuláše proměnily ve skutečné zlato a ráno jsem je šel hledat do špajzu :D

já nevím, co je skutečnost a co sen, po celý den :o

Takovéto sny jsem měl během zdravotních potíží s krční páteří. Ve snu jsem si pak myslel, že je to skutečnost.

To se mi stává hodně často, hlavně když mi třeba hned ráno někdo volá, já to zvednu a pak si ještě chvíli pospím, a pak nevím jestli sme spolu skutečně mluvili nebo sem si to jen vysnil. Ale někdy je to jednodušší, to když si třeba vzpomenu jak jsem s roztaženými rukami létal po krkonoších, to mi většinou po chvíli dojde že se mi to asi jenom zdálo, a v načatém vypravování, co jsem prožil o víkendu, už raději nepokračuju.

Já mívám hodně živé sny až se toho snu leknu a probudím se. Většinou jde o něco nepříjemného a ráno pak přemýšlím o tom jak bych se zachovala kdyby to bylo doopravdy.

Jednou jsem zazil spankovou paralyzu… to je teprve neco uzasnyho. Tak 5 minut jsem vubec nechapal co se deje.

Troufám si tvrdit, že občas má živý sen každý. Něco špatně s psychikou je ale v okamžiku, kdy nejsi schopný rozlišit, že už nespíš.
Na gymplu se mi stávalo, že jsem měla sen, že jsem vyvolaná a také z čeho. Párkrát jsem si potom „přivstala“ a stálo to za to. Potom jsem párkrát měla sen, který se mi vyplnil i v reálu. Proto také na sny věřím.
Maminka měla opakovaně sen, že na hřbitově hledá náhrobek nějaké příbuzné. Potom jsme byli na návštěvě u příbuzných a než tetě skončila pracovní doba, poslala nás na hřbitov, abychom se podívaly, kde „leží“ babiččina sestra. Maminka se hodně zarazila už před hřbitovní branou. Potom jsme vešly na hřbitov a maminka se řadou hrobů vypravila přesně na opačnou stranu, než kam nás poslala teta. (Takové to správně ženské vpravo x vlevo.) Šla neomylně až k jednomu hrobu. Na tomhle hřbitově byla poprvé a hrob své tety našla bez zaváhání. Vždyť ve snu u něj byla snad stokrát.

Mé nejživější sny jsou negativní a já pak přemýšlím, zda to je pravda nebo ne. Zajímalo by mě jestli se vážně některé ze snů mohou splnit..

Pamatuji si, jak jsem jednou večer psala kamarádovi smsku. Nevěděla jsem, jak mám správně objasnit to, co jsem chtěla říct a tak jsem to nějak sesmolila. On mi odpověděl asi ve dvě v noci a já, celá rozespalá odpovídala asi dvěma slovama. Pak se mi celou noc zdály různé verze toho, co jsem mu napsala a co mi odepsal. U některých jsem se ve snu smála, při některých jsem se probudila s hrůzou v očích. Musím říct, že toto byl můj jediný živý sen. Ráno jsem pak asi pětkrát kontrolovala, zda jsem napsala opravdu krátkou rozumnou odpověď. Jinak se mi takové sny vůbec nezdají:)

Někdy ano :D

Mě se jednou zdál úplně zvláštní sen.. Bylo to o mém dědečkovi, který už bohužel zemřel.. No a zdálo se mi, že jsem šla po nějaké ulici, nikde nikdo nebyl a on tam stál v dálce u nějakého žebříku a v mysli jak kdyby mi říkal ať jdu za ním.. Tak jsem šla a pořád se tak na mě díval tajemně, jak kdyby mi něco říkal.. A já se pak vzbudila a měla jsem úplně zvláštní pocit.. Docela jsem měla i tucha jak kdyby stál vedle mě a abych ho viděla, tak se mi vryl do snu nebo já nevím.. :-o

Pravidelně i několikadenní při angíně.

A jak víš že to co nazýváme realitou není taky jen nějaký sen?