Avatar uživatele
fcoop

Máte představu o tom, co si musel každý,kdo byl ukřižovám prožít,než.....

Ukřižování byl poměrně častý způsob popravy,určitě to nebylo nic vyjimečného.Např. – po Spartakově povstání bylo ukřižováno cca 6000 lidí,někteří ještě krutějším způsobem – hlavou dolů.

Co tedy bývala příčina,proč,na co člověk zemřel?

A – existoval někdo,kdo přežil?

Doplňuji:
UkřižováN,ne UkřižováM

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: fcoop

Zajímavá 6Pro koho je otázka zajímavá? annas, quentos, vagra, johana 56, RyuzakiKate, anonym před 4410 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Damiana

Odpoveď byla označena jako užitečná

Odsouzený člověk byl někdy nejdříve zbičován a posléze vlekl příčný trám svého kříže až na popraviště, kde již byla vztyčena svislá část kříže. Na popravišti byl odsouzený svlečen ze šatů a k příčnému trámu s roztaženými pažemi byl přivázán, nebo mu byla zápěstí přibita ke dřevu hřebíky. Trám byl potom vyzdvižen a pevně připevněn ke svislé části kříže asi 2,5 až 3,5 metru nad zemí. Pak byly nohy přivázány nebo přibity zvlášť hřebíky. Nad zločincovu hlavu bylo umístěno oznámení se jménem odsouzeného a jeho proviněním (titulus). Kříž mohl mít více podob, například +, T či X.
Názory na příčinu smrti při ukřižování se různí, svou roli však patrně sehrálo více faktorů, uvádí se např. hypovolemický šok a pomalé zadušení v důsledku toho, že pozice těla při ukřižování ztěžuje dýchací pohyby. Ukřižovaní někdy nebyli z kříže sejmuti a tak lidé mohli dlouho vidět řadu křížů jako výstrahu případným následovníkům.
(O přeživším nevím – vyjma „historky“ o Ježíšovi.:-)

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
annas

Öbjevily se některé nové pohledy na ukřižování. Teorií o bezprostřední příčině smrti ukřižováním je poměrně hodně, jediné na čem panuje obecná shoda je fakt, že šlo o multifaktoriální selhání organismu během tohoto procesu mučení, na kterém se významně podílela řada šokových faktorů, nesmírná bolest, vyčerpání, ztráta krve, lacerace tkání hlavně v oblasti hrudníku včetně možné kontuze plic během bičování. Frederick Zugibe a někteří další lékaři, především forenzní patologové, pokusy s dobrovolníky přiblížili blíže některé okolnosti, které nastávaly během ukřižování. Prokázali třeba, že během visení na kříži sice dochází ke snížení plicní ventilace asi o 10%, to samo o sobě ale není příčinou smrti udušením. Zugibe a ostatní ale přišli na to, že již po několika minutách, v závislosti na fysických dispozicích daného jedince, visení na kříži dochází k výrazným a posléze nesnesitelným bolestem v oblasti jak horních vzpažených a v zápěstí fixovaných končetin, tak k výrazným a nesnesitelným svalovým bolestem v oblasti dolních končetin. Tyto bolesti nakonec vedly u dobrovolníků k přerušení pokusu, nikoli nemožnost dýchání. Na svalové bolesti v končetinách se dle mého soudu, kromě jiných faktorů, bude asi nejvíce podílet hromadící se kyselina mléčná – laktát, která u omezeně pohyblivých fixovaných končetin není dostatečně metabolizována. Přišlo se také na to, že již po několika minutách visení na kříži dochází k výraznému vzestupu tepové frekvence hodně přes 100 pulsů za minutu. Vznik maligní arytmie u mladého a zdravého cca 30 letého člověka je spekulativní i když jsem si vědom, že v medicíně je možné prakticky všechno. Stejně tak ruptura myokardu při akutním transmurálním infarktu myokardu je možná, tyto případy jsou však spíše výjimečné. Někteří lékaři, kteří podporují teorii o smrti Ježíše na rupturu myokardu předpokládají, ovšem nedoložený a neobjektivizovaný fakt, že poté co podle evangelií Ježíš nesouce patibulum na horní části zad s fixovanými horními končetinami několikrát padl, mohlo kolem 50 kg vážící patibulum při pádu komprimovat jeho hrudník a způsobit kontuzi srdce. Tato oblast kontuze srdce se pod tlakem krve během času stále vyklenovala až vzniklo aneurysma, které nakonec náhle prasklo, což vedlo k okamžité smrti.

http://engel.ic­.cz/jesus_sou­bory/Page391.htm

Na kříži přežil jediný člověk
Přesto existuje záznam o údajně jediném člověku, který kdy ukřižování přežil a nepotřeboval k tomu zázrak zmrtvýchvstání jako Ježíš. Jednalo se o jistého Faianuse, který „dokázal“ přežít na kříži šest dní. Poté mu byla udělena milost a dostalo se mu i dobrého lékařského ošetření. A jak praví dobové texty, žil prý spokojeně dalších 50 let.

http://procpro­to.cz/slider/je­zis-se-udusil-aneb-co-se-ve-skutecnosti-delo-pri-ukrizovani/

2 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Damiana, vagra Nahlásit


Avatar uživatele
bolak

Příčina smrti byla myslím udušení, pod vlastní vahou těla. Mám tu plnou skříň knížek o vraždění, mučení, trestech smrti a jinejch zvrácenostech, tak možná ti to najdu, jestli se mi bude chtít… :)

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
mosoj

To mluvíte o lidech a církvi ?
Doplňuji:
Fakt se vám to líbí ?

Upravil/a: mosoj

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
fcoop

I proto, že ukřižování bylo poměrně běžné, máme dnes slušné povědomí o tom, jaká muka musel člověk na dřevěném kříži prožívat. Odsouzenému se hřeby prorazila zápěstí nebo místa těsně nad nimi. Intenzita bolesti byla vystupňována tehdy, když se vykonavatelům mučení podařil zasáhnout nerv zvaný median. Paže se co nejvíce rozepjaly podél vodorovného břevna kříže, to aby se po vztyčení konstrukce zabránilo rychlému přepadávání těla dopředu, což by mohlo zbytečně brzo přivodit smrt. Nohy se přibíjely jenom někdy, a pokud ano, tak se překládala levá přes pravou, a pak byly proraženy jedním hřebem. Nejspíš z úsporných důvodů.

Jakmile se kříž vztyčil, váha těla velmi bolestivě napnula paže, které leckdy i úplně vykloubila a do rukou vztyčených pod úhlem 65 stupňů nemohla proudit krev. Pokud se odsouzený nevzpínal na volných nohách, horní polovina těla stále více přepadávala dopředu a roztažený hrudník bránil úplnému vydechnutí. Dýchání se postupně zrychlovalo, v krvi stoupal obsah oxidu uhličitého a křižovaný člověk se začal zvolna, ale jistě dusit. Zároveň se mu snižoval obsah kyslíku a vody v mozku, čímž byl tento orgán nakonec trvale poškozen. Většinou po několika hodinách umíral ukřižovaný na zadušení a celkové selhání krevního oběhu.
Takto nelidsky týrané tělo se pochopitelně snažilo intuitivně bránit. Běžný byl tedy obrázek, jak se polomrtvý člověk zmítá a vzpírá na nohou, aby si aspoň na chvíli ulevil. Právě proto je dost nesmyslná představa odevzdaně a nehnutě visícího těla na kříži. (Net)

před 4409 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek