Máte někoho,komu se můžete opravdu se vším svěřit a kdo vás ještě nepodrazil?

mám ségru dvojče i když se někdy dost pohádáme,
řekneme si všechno, protože jsme jenom dvě a jediná
rodina držíme při sobě, jinak by to nešlo ..
pak mám jednu kamarádku, kterou jsem si našla přes
net, když jsem neměla chodit s kým tancovat můžeš
to taky zkusit, no a tlustýho kocoura Ufíka tomu řeknu
všechno on mi stejně rozumí jen, když se otevře lednice :)

škoda jen, že už nemám rodiče..

Já mám nejlepšího kamaráda a kamarádku, kterým věřím. Kamarád zná hodně mých tajemství a nikdy mě nepodrazil, to samé i ta kamarádka. Můžu se jim svěřit a oni mně taky. Pak mám ještě sestru, které věřím úplně stejně jako těm dvoum. Myslím, že bych měla být spokojená, i když pár takových sviní, o kterých jste se zmínila, taky znám.

Ano, i když se nerada svěřuji :)
Mám přítele, kamaráda a kamarádku. :)

Myslím, že asi ne. Ale i kdybych měl, tak bych se nikdy nesvěřil.

Mám dvě kamarádky, o kterých si myslím, že jim můžu říct skoro všechno. A tady narážím na to „skoro“. Nikomu neříkám všechno. Už vůbec ne, jestli se to týká nějakého mého interního problému, za který se třeba stydím a který si chci napravit. Moje myšlenky navíc směřují cestou, že když se mé osobní štěstí bude zdát kamarádce přílišné, že ho negativním svým negativním myšlením může překazit. Aspoň se tak stalo naposled a já od té doby jsem se zařekla nic kamarádkám neříkat o případném mém dalším štěstí, lásce apod…

Zajímavé odpovědi… Je přesně vidět, jak ten, který je ve své podstatě důveřivejší, dokáže být otevřenější a svým způsobem šťastnější… Negativa, plynoucí z přílišné nedůvěry mohou sice znamenat špatnou zkušenost (ale to bývá spíš špatný výběr osoby, které se svěřujeme) a následné ovlivnění „věcí příštích“…
Chápu jistou, logickou obezřetnost (neboť přílišná otevřenost bývá zaměňována či spojována s naivitou), ale jak sama píšeš – když si člověk potřebuje (a u každého ta chvíle nastane) popovídat, svěřit se a vyznat, je smutné, když nemá komu. Pak obvykle udělá chybu a „bere co je“… Nebo si „to“ nechá pro sebe a to je silně frustrující…
Po těch letech jsem si vytvořila hodně známých, pár kamarádů, ale i těsný okruh přátel – na ty se mohu spolehnout (jsou „prověřeni“:-). Pak je tu moje rodina, kde jsem si jistá. Manžel je můj rytíř, maminka je moje „třešnička“ na dortu.

Anette, máš zvláštní názory. Zajímalo by mne kolik máš let. V mém životě byla řada kamarádek a kamarádů. Měla jsem si pokaždé s kým promluvit, komu se svěřit a s kým se poradit. I v nejtěžších chvílích jsem se mohla na kamarádky spolehnout. Překvapily mne, když po povodni jich bylo najednou v mém vyplaveném baráku osm. A to jsem je před tím ani všechny za kamarádky nebrala.
Přemýšlej trochu o tom, jak se Ty chováš ke kamarádkám. Jestli děláš všechno dobře a někde sama jako kamarádka neselháváš. Lidé nejsou ani jenom zlí, ani pouze dobří. Všichni jsou to lidé se svými dobrými i špatnými vlastnostmi. Jen pár jich za život budeš moci považovat za skutečné přátele, ale všechny je budeš muset přijmout takové, jací jsou a takové je budeš muset mít i ráda. Jinak budeš skutečně sama.

pes není špatný. Vybírejte stejně jako u lidí- vzhled povaha. Tak třeba- dlouhosrstý ohař. Věrný posluchač.

Ano,mám tři takové kamarádky,věřím jim,nikdy mě nepodrazily a moc si jich za to vážím!

Pokud se potřebuješ vyzpovídat, případně i poradit. Doporučuji! V jiném městě, ve slušné restauraci s dobře vypadajícím člověkem. Několikrát jsem to zkusil a jsem spokojený.

Vždy jsem se vykecala raději ve vlaku,autobuse­.....Zcela neznámým lidem.Hodně jsem se zklamala a už nevěřím,