Máte nějaký seriál či film z dětství, u kterého jste se fakt báli a nechal ve vás stopu?

V jednom českém seriálu nebo filmu hrál Karel Augusta „divného“ člověka, co číhal na holčičky u výtahu paneláku. Já se ho chudáka tak bála, že když jsem ho ješte po letech potkala jako dospělá, měla jsem nepříjemný pocit.

Jako dítě jsem náhodou viděla film, který se jmenoval nějak jako Jediný svědek nebo Poslední svědek (filmů s podobným názvem je tolik, že jsem ho dodnes nenašla a chtěla bych se podívat, zda to byla opravdu takový hrůza). Slepá (či téměř nevidoucí) mladá žena může jediná usvědčit vraha – on ji najde, ona ho pozná, uniká před ním v noci prázdným mrakodrapem z místnosti do místnosti z patra do patra, výtah se rozsvěcí, ale přijede prázdný… – zločinec je vychytralý a byla to hrůza, napětí jak blázen a já pak i později jsem se dlouho večer bála chodit tmavými chodbami a vstupovat do temných místností :). Kdyby někdo věděl, co je to za film, nahoďte.

Na mně zapůsobil Čarodějův učeň. Sice se to tváří jako pohádka, ale spíš je to film pro dospělé.

Studna a Kvadratura ženy. Pak jednou naši usnuli u TV, já dokoukala Psycho – a bylo jasno, čím se jednou budu živit. 🙂
Ty Zemanovy „pohádky“ jsou docela horové, takže nic moc před spaním – ale také se mi líbily – Čarodějův učeň má jedničku – hlavně byly perfektně namluvené – Moučka jako Mistr, Munzar – Krabat – nemělo to chybu. O Jeníkovi a Mařence nebo Sindibád – také vynikajícně strašidlácké…:-)
Ráda jsem sledovala pořad Břetislav Pojar uvádí – na ty české krátké animáky vzpomínám dodnes. Hodně mi utkvěl v paměti jeden příběh o zlém permoníkovi a horníkovi a pak děsivý kuplet nazpívaný Milošem Kopeckým – viz odkaz. (Ostatně – Kopecký a jeho zpívaný pohřeb à la Hogo Fogo v Limonádníkovi, strašidelná Adéla a Tajemství hradu v Karpatech… to je kapitola sama pro sebe – hodně jsem se bála „rozpadlé“ Salsy Verde po výbuchu Čórtova Hrádu…)
http://www.you­tube.com/watch?v=Ri­rEfY3r2n0&sns=­em

ad Bohemica: Nebyla to Veronika, prostě Nika? Tam byl Augusta dost dobrý úchyl…:-)

Když jsem byl malý,bál jsem se jednoho večerníčku.Byly tam nějaký htanatý potvory,který mluvily,ale vůbec nevím jak se to jmenovalo.

Ale jo, byl to pořad „Věřte nevěřte“´. Nejvíc jsem se bál u scény kdy byla tchýně duch, to mě pak strašilo další 3 roky:-)

Vetřelci (to byl ten druhý díl)

Zhruba v 5ti letech jsem viděl filmy Evil dead a Exorcist. Stop to ve mně nechalo víc…v prvé řadě jsem si asi měsíc potom netroufnul dojít v noci na záchod a v řadě druhé jsem dodnes velkým fanouškem hororu a tyhle dva kousky patří mým nejoblíbenějším.

Ve mě teda zanechal stopu serial Akta X a film Noční můra v Elm Street to sem se potom bál i usnout :D

Já se bála filmu Kandidáti života a smrti.To jsem se pak bála chodit ven,že mě taky nějaká sanita unese.

Fakt jsem se bála u seriálu Věřte nevěřte, měla jsem z něj noční můry a dodnes si některé příběhy pamatuju, nicméně nikdy mi to nedalo se na díl nedívat, i když jsem dopředu tušila, že se potom budu bát. Potom jsme si i jednotlivé příbehy vyprávěli ve škole např. při výtvarce nebo na školních výletech

Jen horor Dětská hra2

Studna ze seriálu 30 případů majora Zemana.