Máte nějaký nesplněný dětský sen, po kterém stále toužíte?

Vždycky jsem si přál, abych uměl létat. Od pouhých snů až po zkoumání možnosti získat pilotní průkaz. Tam mi to zatrhli doktoři kvůli špatnému barvocitu. Za socíku stejně soukromá letadla neexistovala, jediná možnost byla vojenská škola v Košicích. Po sametovce to už šlo, ale nebyly peníze ani na rogallo a taky jsem zpohodlněl. A tak z původního snu zústaly jen pasažérské zážitky na palubě dopravních letadel.

Dětský úplně ne, spíše mládežnický. Souložit s černoškou.

Opravdu dětský? Chtěl jsem mít bagr.

Ovšem. Od dětství hledám lásku a stále po ní tuze toužím. Je to už doba… Doufám, že nejde o činnost, ani hračku. (;

Spíš to mám tak, že občas zatoužím znovu si přečíst nějakou knížku, kterou si pamatuji z dětství a která se nedochovala. Některé se mi povedlo sehnat v antikvariátu, některé jako audioknihy, ale v těch audioknihách není všechno, co si pamatuji z původní knížky.

Jako děcko jsem toužil mít slona, ale časem mě to přešlo, stačí mi pes.

Bydleli jsme v podnájmu a táta imáma stále snili o tom, že postaví dům. Tak jsem se chtěl stát stavitelem a postavit jim ho. Nakonec to všechno bylo jinak, studoval jsem strojařinu. Oni potom až do smrti v domku bydleli, ale nebyl jejich, byl služební ale v krásném prostředí zahrad.

Kolonizovat jinou planetu, nebo prožít život v minulé době. Důvod? Nenesu odpovědnost za nečištění, současnou úroveň destrukce přírody a všudypřítomnost betonu i odpadu. Chci žít poblíž divočiny, ne skládky … (A ne, 4 stromky a pláž nepovažuji za divočinu.)

Dětský sen – umět létat. V opravdových snech se mi to i plnilo, létal jsem i nad Čínou a jinými zeměmi ( o kterých jsem tehdy pouze četl). Ovšem v dospělosti a nyní již nikdy.
Jinak v pozdějším věku se mi pak částečně ten sen splnil, když jsem si párkrát zkusil samostatný let na paraglide. Ale vzhledem k odpovědnosti k rodině a ke svému, již tehdy pokročilejšímu věku, jsem s tím brzo skončil. A pak párkrát ve větroni se synem.
Ale jako sen seniora, bych nyní měl, rozumět řeči zvířat (jako ten Jiřík v pohádce). Žijeme totiž společně s rodinou mé dcery (veterinářky) jejímiž „členy“, mimo jejího manžela a třech dětí, je rovněž (v současnosti) 6 psů a nepočíteje koček, 6 koní, ovce, kozy, telata a krávy a.t.d. Takže, jako člen „smečky“, bych se rád domluvil aspoň s těmi psy a kočkami. Někdy se mi zdá, že se o to snaží i ta zvířata. Skoro někdy začínám věřit v reinkernaci lidí do nich a tak by mne zajímalo, o čem a jak přemýšlí (a že přemýšlí a mají inteligenci, o tom jednoznačně nepochybuji, o tom jsem přesvědčen).:-)

Mám ještě celou řadu snů z dětských dob. Pomalu se snažím, abych si je splnil.

Bydlet v krásném romantickém bílém domečku, obklopeném květinami, palmami, u moře. 🙂 Už mě to přešlo, protože doma je doma.

Mám, ale nechajte ma ten snívať, veď som ešte mladá (čo to je iba pár tisíc rokov) a môže sa mi splniť. Ak by som to prezradila, mohol by prísť zlý mimozemšťan aliendrone, alebo astronomický zvedavec Kepler a sen mi prekazili.

Mám. Je to celoživotní sen/cíl, který mám už od mala. Snad se mi jednou splní. Pořád na něm pracuju.
Za 10 let ho částečně budu doufám mít.