Mám se s transsexualitou naučit žít a smířit se s ní?

No jasně, že máš! 😎

Rodinu si nevybereš a jestli se Ti montují až takto do života, bylo by vhodné uvážit, jaké místo jim v Tvým životě přidělit.

Jestli se chceš kvůli tomu zabít, tak „včera bylo pozdě“! Tím, že budeš „nejhezčí holka ve městě“, nemůžeš ublížit nikomu jinému, než leda tak těm ostatním krůtám, co o sebe nedbají! Nikomu jinému! Jestli Tě nemají rádi takového, jaký jsi, i s tím, že se cítíš být ženou opačnýho pohlaví, tak nemají právo se nazývat „rodina“! 👿 Bez legrace, bez nadsázky!

Vědci přišli na to, že ano, že základní ženský genetický chromozom je XX, mužský XY. Ovšem při vývoji embria, čas od času, dochází k tomu, že se vyvíjí zcela ženské embryo (XX), ale v jistou (dosud neustanovenou chvíli), z dosud neznámých příčin, se geny „zblázní“ a ženskému embryu (XX) se vyvinou mužský pohlavní orgány; narodí se tak žena s koulemi a klobásou. Nebo, chceš-li, XX muž.

Dal bych Ti tu odkazy, ale buď by byly moc odborné (a ani by nebyly česky), nebo by to byl bulvár, je to opravdu na začátku a opravdu, genetickými testy, ustanovený je jenom jeden muž XX na světě, je to Ind.

Proč to píšu? Protože lidé žijí v předsudcích – však ty taky, ty vole! 🙄 Třeba jsi žena v mužským těle, a ani o tom nevíš. Třeba. Taky víme, že geny jsou odpovědné zhruba ze 40% za sexuální orientaci na osoby shodnýho pohlaví. Ale to máš jedno – tak budeš nejhezčí lesba ve městě, no. 😎😂 To není to podstatné. Podstatné je, že to je dané, že gayové, lesby, femininní muži se vyskytují, vyskytovali a vyskytovat budou.

Mi to je, třeba, jedno. Já Tě budu brát úplně stejně, jak Tě beru celou dobu, bez ohledu na to, jestli se budeš považovat za muže, ženu, jestli budeš sexuálně orientován na holky, kluky, nebo obojí (ale spát spolu nebudeme, já na chlapy fakt nejsem! Jenom aby bylo jasno – víš co – Ty jsi natvrdlý! 😅). A jestli to nedokáže vlastní rodina, tak problém není v Tobě, ale v nich.

Transsexualita není sranda a není vůbec snadné určit, že někdo skutečně je transsexuál (a není třeba jen hledající svoji identitu a roli v životě). Zvlášť pokud má i jiné problémy se svým životem a psychikou (to myslím naprosto neutrálně). Transexualita není o pochybnostech typu „já jsem ASI …“. V takové sitauci ani tranzice není možná, takže nemá smysl to řešit. Spíš si ujasnit, jak na tom člověk je.

S nevyléčitelnou nemocí by se človek měl smířit, aby mu to nepůsobilo psychické potíže.

Já myslím, že zbytečně blbneš. Buď rád, že jsi chlap a nevymýšlej hlouposti. Necháš se moc ovlivňovat okolím.

Jedná se o velmi osobní a citlivou otázku, kterou musíte rozhodnout sami pro sebe. Jde o vaši identitu a váš život. Důležité je poslouchat svoje pocity a potřeby, porozumět jim a být s nimi v souladu.

Přestože je důležité brát v úvahu pocity ostatních, neměli byste nechat druhé, aby vám diktovali, jak máte žít svůj život nebo jaké rozhodnutí si vybrat. Měli bychom usilovat o to, stát se dobrou osobou, ale nikdy bychom neměli žít životy jiných lidí. Vaši rodinní příslušníci se mohou cítit nepohodlně, ale to je jejich věc, kterou je nutné pojmenovat a řešit, nikoli potlačovat cvou identitu nebo pocity.

Pokud se cítíte být transsexuálem, hledání profesionální pomoci, jako je terapie nebo poradenství, může být velkou pomocí v procesu sebepoznání a přechodu. Také je důležité najít komunitu lidí, kteří vás budou podporovat a rozumět vám.

Nejčastěji je třeba času, aby se lidé v okolí s touto situací vyrovnali, tak jako vy sami potřebujete čas na to, abyste pochopili své vlastní pocity. Nikdo nemá právo vám říkat, jak máte žít váš život a jak se máte cítit v souvislosti se svou genderovou identitou.

Pokiaľ „trpíte nevyžiadanou (prirodzenou)“ transsexualitou, nebráňte sa tomu nasilu. Vzhľadom na súčasný spoločenský, právny, aj zdravotný pohľad tomu nebráni, buďte takým (všeobecné rodovo neutrálne oslovenie), akým sa cítite.
Rodina má, prirodzene, najbližšie k vám, takže v tom nevidím problém, len si uvedomte, že vo vzťahu k cudzím ľuďom by ste mali zachovávať vonkajšie „dekorum“ pohlavia, ktorým ste aj úradne. aj keď sa to nezdá, prevažná väčšina nie je tolerantná k vašim osobným problémom. Jednoducho, nemuseli by vás pochopiť a mohli by to odsudzovať. Vychádzam z viac než polstoročnej skúsenosti (aj za prednovembrového režimu) v práci, aj s ľuďmi podobných problémov. Niektorí takí spolupracovníci to tajili, iní zas priznávali. ale aj keď pre niektorých „vyhradene priamych“ sa to zdá ako paradox a mnohí ich aj odsudzovali, ale vždy to boli v prvom rade ľudia.

PS, tu ste sa prihlásili ako muž, tak pre túto stránku ostaňte mužom…
Pozrite si stránku www.004.cz , tam vám môžu poradiť, prípadne si môžete pozrieť ako to riešia iní

Upravil/a: led