Mají peníze na války, ale nemůžou nakrmit chudé?

Největší problém je nasytit bohaté.

Na všeobecný dotaz, všeobecná odpověď. Hodně.

A na svoje platy mají vždy…

Já Ti to řeknu velmi jednoduše, non multa, sed multum:

„Nakrmit chudé“, ať už je to míněno (někde) doslovně, nebo (většinou) obrazně, není v jejich zájmu. Nejsou blbí, velice dobře vědí, co udělá s psychikou člověka, odřízneš-li jej od permanentních obav o základní životní potřeby zítra. A to, ale jako logicky, nechtějí. Nina Špitálníková, když byla na Kim Il Sung University of Pyongyang, Democratic People's Republic of Korea, docela dobře popsala, co to s ní udělalo, když byla ráda, že sehnala jenom rok prošlou Snickers tyčinku, a když musela hejbnout řití, aby stihla večerní příděl jídla a vody, bo jinak šla spát hladová a špinavá. A to nebyl vyslovený existenciální nedostatek, ono o ně, jako o zahraniční studenty, bylo na poměry Země jitřní svěžesti královsky postaráno, jenom ten královský standard z pohledu Korejců je pořád veliká bída z úhlu pohledu její sociální skupiny.

E contrario, válka je v jejich zájmu, je to prostor rozšířit pole moci a příležitost k investicím.

Přemýšlej, přemýšlej!

Výkřik do tmy: kdo „mají peníze“? Kdo o čem rozhoduje? Kdo je chudý? Kdo má koho krmit? Proč jsou války?
Moc složité na přemýšlení, že? Je daleko jednodušší vykřikovat komunistická hesla …