Tak jako reálnou šanci: oni vyrůstali v úplně jiném světě.
Třeba u mé báby to znamenalo, že elektřina byla tak ve škole a na faře, informace se získávaly leda tak v kostele z kazatelny, v kostele od sousedů, a v hospodě od sousedů. Nebo v hospodě z rozhlasu. Jejich rodiče toho moc číst neuměli, obecně byli téměř negramotní. Ale oni ty informace ani velice moc nepotřebovali, ten život stál na permanentním stereotypu, a ne, rozhodně to nebyli hlupáci, oni si dokázali obstarat všecko: otop na zimu, ten uměl opravit střechu, matky všecko doma opravovaly, pekly chleba, nebo na něj minimálně zadělávaly a chodily s ním do pekárny atp. Ten životní standard byl úplně někde jinde, ale byl stálý, očekávatelný, žádné velké novum se nekonalo.
Můj děda byl původem z Brna, tak tam už to bylo zase jiné. Jejich rodičové byli více gramotní, tím, že to bylo ve městě, tak odpadalo pole, nebo koza či krávy, no a některé obstarávání taky, protože se prostě koupilo – byli ve městě. Zase si na to ale museli vydělat. I když dědkův fotr „jenom“ prodával horký párky na Zelném trhu, tak na to vzdělání se v té famílii dbalo o kousek víc: taky žádná hrůza, ale minimálně číst, psát a počítat se děcka naučit musela. Ale taky to byl jiný svět, děda byl, zase, z velké rodiny, snad z osmi sourozenců a všichni bydleli v pavlačovém bytě, který měl kuchyň a světnici, záchod na pavlači, vodu ve studni na dvoře.
To je jeden svět: z rozhlasu zní „státní president doktor Emil Hácha přivítal na pražském Hradě svobodného pána von Neurath a zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha“. Ve škole visí na stěně Führer. Auto viděla děcka naposledy loni (ve městě ne, tam bylo aut dost!), ale to se zlepšilo, když začalo jezdit Sonderkommando, tak jako pravidelně, na malou, přátelskou návštěvu v bytě, tak jako posedět, při čaji, a při tom zkontrolovat, jestli nemají v bytě „diversanta na motorce“, no a jestli na rozhlasu visí cedulička „Pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo i smrtí.“ Myli se v neckách v sobotu, a tak vůbec a podobně.
Teďka je, naproti tomu, druhý svět: dnešní!
Takové starosti, jako jestli bude co do hrnce, nebo co na sebe, to dneska nikdo moc neřeší (řeší, rodiče samoživitelé – mimo jiné, ale zase jinak, než tehdy). Sonderkommando taky, asi, na malou, přátelskou návštěvu nepřijede, na co taky, fakani ví, jak vypadá automobil! 🤦♀️ Informace se nečerpají z televise, nebo letáku z Albertu (nebo ne tolik). A, hlavně, těch informací je víc. Mnohem víc! Jasně, většina z nich je úplně k ničemu, ale jsou. Mladý musí umět s počítačem, s placatým přístrojem. Musí, jinak bude nemožnej! Má virtuální kamarády, ať už skutečně virtuální, nebo reálné, ale stýká se s nimi virtuálně, protože na to osobní setkávání prostě není tolik času. Myje se každý den, někteří i dvakrát denně! 😅 Taky není, co 14 dní, velké prádlo na dvoře pavlačového domu, nebo na zahradě před barákem, ale oblečení je každý den čisté a pere ho automatická pračka! A suší sušička. A tak vůbec a podobně.
Tady tato diarchie je docela přirozená a primárně souvisí, prostě a jednoduše, s technickým rozvojem, jehož součástí jsou komunikační nástroje.
To je „stará vesta“: dokud nebyly ani ty telefony, tak si lidé museli úplně všecko sjednávat osobně. A potom dodržovat, co slíbili, protože když se s někým domluvili, že se sejdou tam a tam, tehdy a tehdy, tak on je tam čekal a nemohl vědět, proč tam nedošel, nebylo mu to jak sdělit. Takže museli dávat typově mnohem více péče do těch osobních vztahů. Jak přišly telefony (klasické, s vytáčecí číselnicí), tak už bylo možno domluvu změnit, ale bylo nutné se tomu jedinci dovolat, a k tomu bylo potřeba vědět, kde je. Taky každý měl X čísel – do práce, domů, do šachového klubu atp. No a s příchodem mobilních telefonů se ta vulgarisace komunikace posunula ještě na jinou úroveň: prostě já jsem s Johannou domluvený na 5:00 PM před kostelem. Něco mi do toho přijde, a já ve 4:30 PM napíšu Johanně SMSu, a tu domluvu zruším. Můžu – mám mobilní telefon a Johanna má také mobilní telefon. No a s kecálkovými aplikacemi (Messenger, WhatsApp, Telegram atp.), je to zase ještě na další úrovni – u některých je tam i vidět, jestli je online, tj. jestli zrovna čumí do toho placatého přístroje!
Každá doba něco dává a něco bere. Ale mají vůbec takto staří lidé, kteří vyrostli v úplně jiném světě, šanci pochopit dnešní svět? Dnešní mladé? To, že to mají prostě všecko úplně jinak? Máte s tím zkušenosti – z rodiny, od známých, z práce atp.? Samozřejmě, berte, že jsou zdraví s hlavou (tak jako přiměřeně věku, jo), a že chtějí, a že se snaží porozumět, protože když se nechce, tak nejde nic.
Podle mých zkušeností mají, ale jen ti „někteří z nich“. Je to těžké, ale kde je vůle, je i cesta.
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? aliendrone, Disraeli, VaclavZeman před 653 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Odpoveď byla označena jako užitečná
Ano, mají - kde je vůle, je i cesta.
Snažit se chápat mladé a aspoň trochu s nimi držet krok je největší výzva stárnutí! Nostalgie po „starých dobrých časech, kdy svět byl ještě normální a rozuměl jsem mu“ je do určité míry přirozená, ale není možné jí podléhat. Z mé zkušenosti tomu pomáhají dvě věci:
Řeším to z pohledu těch starých – ale mladí obvykle nemají s normální komunikací problém. A hlavně je vhodná pro obě strany pro ujasnění argumentů (např. „chápu současnou snahu o ekologii (rovnost …), ale chápeš ty, že extinction rebellion (hyperkorektnost v genderu …) je za hranou? Kde vidíš hranice rozumného přístupu?“ Mladí takovou diskusi obvykle ocení.
3Kdo udělil odpovědi palec? plebs, aliendrone, Filip84
před 653 dny
|
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Filip84 Nahlásit |
Jiná odpověď.
K porozumění jsou potřeba obě strany. Mladí si myslí, že s nimi začíná svět, a predtim nebylo nic.:-)
Upravil/a: Ametyst
2Kdo udělil odpovědi palec? aliendrone, Filip84
před 653 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Jiná odpověď.
To je příliš vzdálené srovnání, protože lidé, kteří vyrůstali za války, jsou téměř všichni po smrti. Ostatní změny nastávaly průběžně v souladu s obvyklým pokrokem.
2Kdo udělil odpovědi palec? aliendrone, Disraeli
před 653 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Ano, mají - kde je vůle, je i cesta.
Já jsem ročník 40, dětství jsem prožíval v celkem moderním
prostředí, potom přišli komunisti a nastaly kapánek problémy, ale dalo se
nějak žít. A průběžně jsem se době přizpůsoboval, myslím
tím techniku a teď si s mladými celkem rozumím, aspoň se tedy o to
snažím.
Upravil/a: paul1
2Kdo udělil odpovědi palec? aliendrone, Filip84
před 653 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Ano, theoreticky mají, ale v praxi je to téměř nereálné.
Sám s oblibou říkám, že když se chce, tak všechno jde. Bohužel
někdy DOST těžko. 😉
Tudíž nemohu tvrdit, že je to nemožné, jen dosti
nepravděpodobné. 😄
0 Nominace Nahlásit |
Filip84 kolik těch starců a stařen z uvedených let žije málo a mají
jiné starosti s tělesnou a duševní stránkou.
No a velmi mladí mají zájem co se děje na Tchaj wanu kdy tam naše šlechta
poletí, o USA v Jižní Americe Africe, Ukrajině a pod., kde a jaký má
proslov Greta, občas lezou po komínech nebo po bagrech uvazují se u stromů
prostě většinou je historie nezajímá a hltají co jim řeknou papaláší
odborná média a hlavně pravda.
Vedeme rodinnou kroniku přes sto let jak část národa se nechá oblbnout
blábolením kdo je momentálně u koryt, na př. v roce 1943 napráskal
čistokrevný Čech soused pra dědu za roznos letáků proti Německu Terezín
Dachau věšák / žádný Ada nebo SS man /, po roce 1948 pra bába odmítla
vstoupit do JZD tak domovní prohlídky, že přechová zbraně z diverzanty,
dále děda měl zájem o uč. obor automechanik byl zamítnut máte pole / tak
jenom opr. zemědělských strojů / tehdejší MNV muselo dát souhlas kam
potomek půjde. V roce 1970 pra strýc dostal dva roky na Borech / ohodnotil
soudruha Brežněva jako prasečí hlavu / nikoliv Husák nebo Sovět, ale
štamgasti v krčmě jej napráskali a u soudu svědčili / ano soudruha
Brežněva nazval prasečí hlavou / tři svědci ani jeden nebyl u PSVB ani
v rodné straně. A tak by se o médiích papaláších a části Čechů
nechalo pokračovat.
plebs: Já lidí, kteří jsou ročník cca 1940, plus – minus, znám docela dost.
Zbytek jsou předsudky. Subsumuješ lidi pod své uhozené škatulky, tak to ale v životě nechodí.
Ametyst: To si nemyslím.
K tomu, abys pochopila, jak ten druhý funguje, proč má tohle tak a tohle jinak, jeho dilligenci nepotřebuješ – stačí pozorovat, poslouchat a vnímat. A, samozřejmě, mít příslušné znalosti, ne se jenom divit.
Já se nebavím o vzájemném porozumění, ale o tom, jestli, vůbec, tahle generace je s to pobrat to, co obnáší svět dnešních mladých, a tak nějak to pochopit.
Ametystík, já to pořád nechápu. Jak je možné, že ty dokážeš s minimálním potenciálem slov vyjádřit vše. Musíš mít neuvěřitelně skutečností. To by mě zajímalo, čím jsi prošla, že chápeš, jak chápeš. Tolik ke tvé odpovědi na otázku.
Já bych rád vyjádřil, co si o tvých příspěvcích myslím, ale jak vidíš, už jsem popsal docela dost řádků a pořád jsem nevyjádřil, co bych vyjádřil chtěl. Takže zjevně MÁM PROBLÉM. Ale věřím na tvou schopnost empatie (a to ani není empatie bo v tvém případě jde o cosi co empatii daleko převyšuje) a vytáhneš si z mého textu to, co měl říct, i když to tam není. (; ((; Snad jednou, pracuji na tom, i když… úderně jako ty to za celý svůj obyčejný život textem nedokážu (na vyjadřování mám já končetiny a pěsti a ty na netu nefungují 🤷♂️
👅🐔😛
Drap | 1715 | |
marci1 | 1092 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 712 | |
iceT | 688 | |
led | 618 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |