Mají invalidní důchodci 1. a 2. stupně pobírající důchod hrazené zdravotní pojištění státem, pokud jsou nezaměstnaní?

Stát platí pojistné mj. za poživatele invalidních důchodů a uchazeče o zaměstnání. Z toho neumím odvodit, proč by při kombinaci obojího za ně měl přestat platit.

Nejsem odbroník, ale podle všeho zní odpověď ano.

Zdroj: https://www.vzp­.cz/platci/in­formace/stat/za-koho-plati-pojistne-stat

Toto není (odborná) poradna. Na internetu je informací hafo…. 
Například zde:
„Invalidní důchodci, kteří pobírají invalidní důchod pro invaliditu I. nebo II. stupně, mají státem hrazené zdravotní pojištění. Tato invalidita však předpokládá výdělečnou činnost, doba pobírání ID pro invaliditu I. a II. stupně se totiž nepočítá jako náhradní doba důchodového pojištění – tzn. jako odpracované roky. Pokud tedy při pobírání tohoto důchodu dlouhodobě nepracujete, nezískáváte potřebnou dobu pojištění pro nárok na starobní důchod.“
Zdroj: http://test.li­gaportal.cz/in­validni-duchody/zdravotni-a-socialni-pojisteni-pri-jednotlivych-stupnich-invalidniho-duchodu

Ano.

Obecně je povinnost platit zdravotní pojišťovně spojena nikoli s občanstvím, ale s trvalým pobytem na území České republiky – bez ohledu na státní příslušnost. Tedy, pokud občan, který není poživatelem starobního důchodu, nepracuje a je evidován jako uchazeč o zaměstnání na ÚP, stát za něj zaplatí zdravotní pojišťovně. Pokud ale na ÚP evidován není – protože nechce, protože byl sankčně vyřazen atp., musí platit zdravotní pojišťovně sám, jako tzv. osoba bez zdanitelných příjmů.

Za poživatele invalidního důchodu stát zdravotní pojišťovně platí vždy, ledaže tam přijde platba od někoho jiného, tedy, většinou od zaměstnavatele, nebo pokud sám invalida podniká, například. V tom je jediný rozdíl, prostě poživatel invalidního důchodu nebude nikdy osobou bez zdanitelných příjmů.

Jen, závěrem a pro úplnost, poznamenám, že platba pojišťovně na veřejné zdravotní pojištění nemá nic společného s tzv. „sociálním“, jak se všelidově říká odvodu na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Invalidní důchod se nikdy nepovažuje za zaměstnání, ani za náhradní dobu; starobní důchod u těch, co mají invaliditu III. stupně, se pak vypočítává jinak, a je to dosti obsáhlé thema, i dosti složité, protože je tam mnoho proměnných. Takže, pokud poživatel invalidního důchodu I. či II. stupně nebude pracovat nebo podnikat, nebude mít starobní důchod, a ve věku starobního důchodu o invalidní důchod přijde (tuším, že to je v 65 letech, ale to už bych musel hledat, a to nebudu, protože to není meritem dotazu).

Ve vlastním zájmu by, proto, pracovat, či podnikat, měl, a když tak nečiní po omezenou dobu, evidovat se jako uchazeč o zaměstnání na ÚP, protože tam se alespoň něco z toho počítá jako náhradní doba pojištění.