Macerovat při výrobě tinktury raději čerstvé květy, anebo raději sušinu?

Jde o to, aby samotná tinktura výrobou ze vstupního materiálu vytěžila co nejvíce účinných látek. [!]

Jde o lihem macerované byliny, jako např. rumánek, šalvěj, měsíček (kvítky), anebo i kořeny- kozlík, třapatka… taky se dají vysušit. Postup výroby tinktury je mně jasný, ale…

Mám možnost/přístup jak k čersvým bylinám, tak si je mohu i nasušit. Jenomže nevím (a tady mně neporadí ani nejchytřejší z nejchytřejších elkon se svými linky bo názory na netu rozhodně NEJSOU jednotné), která z cest je zde příznivější pro výsledný produkt. Když to vezmu selským rozumem, tak v sušině se požadované látky jaksi koncentrují (proto také třeba na čaj použijeme méně sušené směsi než čerstvé). Při maceraci to také může být prašť jako uhoď- mohu použít sto čerstvých kvítků o hmotnosti 20 deka anebo rovněž sto sušených o hmotnosti 20 gramů. Jenže zde se dostáváme ke koncentraci. Pokud pro dobrou tinkturu má být vstupní materiál s lihem v poměru 50:50, tak na sušinu z příkladu mně bude stačit dvě centi lihu, zatímco na čerstvé byliny budu potřebovat dvě deci lihu. A tady už se mně trochu nezdá, že bych ve dvou deci tinktury pak měl stejný obsah účinných látek z byliny, jako v těch dvou centi tinktury ze sušiny. A další věc, z čerstvých kvítků do lihu určitě dostanu i nějakou tu vodu, takže i to „volume“ tinktury klesá, krom toho, že si nemyslím, že tedy obsah látek bude v obou případech stejný. 🤦‍♂️ Co myslíte? Nebo snad dokonce VÍTE? Docela by mně taková informace, založená na jakýchs takýchs relevantních poznatcích, pomohla (to je jedno, že vás to třeba nezajímá a že tomu nehovíte anebo naopak nepřiznáte, že tomu vůbec nerozumíte a bla bla bla bla bla). Děkuju.