Má nějakou historii to, že dáváme a oslovujeme svá zvířata osobními jmény?

Samozřejmě že to má historii. Stejně jako jsme jménem označovali děti, aby jsme se lépe domluvili a rozlišili je v hovoru, tak obdoba byla u zvířat. Když měl někdo 5 krav, bylo by velmi nešikovné říkat třeba třetí kráva. Pokud však řekl Stračena, všichni, kdo znali, věděli o kterou se jedná.

Jména zvířat se dochovala již ze starověku. Lidé si vždy chtěli nějak označit to, co pro ně bylo důležité.

Má svou historii. Dříve lidé dávali zvířatům „zvířecí“ jména: Azor, Alík,Bobík, Ťapka, César, Šedivák, Lumpík, Stračena, Micka. Jména byla spíše podle vzhledu zvířete, jeho vlastností ap. Dnes se dávají spíše „lidská“ jména v angličtině. 🙂