Odpoveď byla označena jako užitečná

Luštěním křížkovek mě už jako malého chlapce „nakazila“ babička. Když mě přišla hlídat, už od nějakých osmi let, možná i dříve, jsem jí s křížovkami pomáhal a postupně to došlo tak daleko, že jsem je luštil za ni a jí se zeptal jen, když jsem si s některým výrazem nevěděl rady. Zkrátka jsem byl od dětství lingvisticky založen a bavily mě coby lingvistická hádanka…
Dnes vím, že ta chlapecká křížovkářská vášeň byla přípravou na scrabble a jeho závodní úroveň – křížovkáři mají mezi scrabblisty nespornou výhodu…
Dnes už moc neluštím, není čas – ale jsou chvíle, kdy neodolám…

Upravil/a: quentos

Kdysi jsem luštil křížovky přímo vášnivě, žádná přede mnou neobstála. Pak mě to už přestávalo bavit, protože mi připadaly na jedno brdo. Tak jsem se vrhl na jejich sestavování, což bylo daleko zajímavější, protože mnohokrát obtížnější (bez jakýchkoliv pomůcek, nejvýše cizojazyčných slovníků). Občas jsem sestavil křížovku s tajenkou na přání. Ale jinak šlo všechno do šuplíku. Dělal jsem to proto, že mě to bavilo a když se vše podařilo, naplňovalo mě to sebeuspokojením. Jinak první křížovka se prý objevila 21. prosince 1913 v New York World. (wiki)

Upravil/a: Kepler

Luštím křížovky, jasně že jo, moje mamka taky luštila křížovky 🙂 Dokonce i vyhrála záclonu :?-DD
Já jen tak, no odpověděla bych, že než hulit u ranní kávy, to radši luštit. Syn přiveze ráno noviny a tam je křížovka…no prostě to tak mám, když vidím křížovku, tak luštím 🙂

Upravil/a: anonym

kdysi jsem luštil hodně a občas poslal i do soutěže o výhru. jednou jsem vyhrál tričko a jednou nějakou věc do auta. dá se říci, že mi nedělá problém vyluštit kdejakou křížovku, i když jsem pár let ztratil neluštěním.
ztráta času to rozhodně není. slovní zásobu člověk potřebuje. umět konverzovat a pohrávat si se slovy je pro mě znakem inteligence. ztráta času je čumět na FB a klikat s tím, že nevím, proč to dělám.

Neluštím, jen zcela vyjimečně jak chvíli vyplnit čas. Nikdy jsem na to neměl dost trpělivosti a zřejmě i vědomostí. Nikdy jsem nevyluštil žádnou křížovku celou. Občas luštím sudoku. Myslím, že luštění podobných věcí je inspirující, doplňuje všeobecný přehled, cvičí mozek a přispívá k celkové pohodě.
Mám jednu známou, a ta luští křížovky asi tak jak když normální člověk čte a přitom je schopna se normálně bavit. Vždy mě to nervově bere a přemýšlím o tom, zda náhodou neni mimozemšťan. Takovým lze jen závidět.

Lustit krizovky jsem zacla asi v 11 letech, naucila me to babicka. Tenkrat jsem sem tam neco poslala do souteze. I v dospelosti jsem posilala hodne tajenek krizovek, sudoku do soutezi, ucastnila jsem se mnoha soutezi a mnohokrat vyhrala. Ted uz lustim jen obcas online nebo online sudoku. Mela jsem obdobi, kdyz jsem jezdila do prace tramvaji asi 30 minut, tak jsem si lustila sudoku. Kazdy si svuj volny cas muze vyuzivat, jak se mu chce, jak se mu zlibi. Pri cestovani vlakem muzu pozorovat krajinu, muzu posedet s prateli v restauracnim voze, muzu si cist nebo treba lustit krizovku. Dnes je stejne vetsina online na ipadu. Lusteni krizovek je zabava, procvicovani pameti, proc ne. Ten mladik treba hraje pocitacove hry, ve kterych muze trenuvat postreh, logiku, pamet, strategii, ale jako se vsim, nemela by z toho byt zavislost. Ale kdo z nas dnes neni na necem zavisly, ze?

Upravil/a: yuko

Kdysi jsem luštil a docela rád.
Pak mi křížovky začaly připadat všechny stejné, jako že je dělá jeden člověk pro všechny časopisy – žijící v chatrči mezi japonskými lovkyněmi perel a na stěnách má samé plakáty Chaplinovy manželky.
Přešel jsem na sudoku.

Já bych moc rád, ale vždy jsem měl spíše tisíce různých otázek, než abych mohl něco sypat sám z rukávu. Je to jistě skvělá forma vyplnění času. Svým způsobem to i lidi sbližuje. Vemte si, že si třeba nemáte doma zrovna co říct, tak vytáhnete někde v časopisu křížovku a je o zábavu postaráno. Vím však, že existují i jiné způsoby, a i když člověk neuspěje v křížovkách, tak může zvítězit v kartách. Porazil jsem mnohokrát lidi v prší a šel mi celkem i poker, který mě naučil kámoš. No počkat… počkat… Mohl bych vlastně křížovky i vytvářet, ale zase se obávám, že nemám cit na otázky,na něž by lidi znali odpověď. Takže by to mělo extremní obtížnost.☻

Upravil/a: quentos

Vždycky si ráda zaluštím a ověřím tak svoje znalosti a schopnost přemýšlet, když objevím křížovku v časopise. Jednou jsme měli s přítelem asi týdenní záchvat po luštění a koupili jsme si nějakej speciální časopis s velkými křížovkami. Je fajn ji pak společnými silami vyplňovat. Proč ne, přesně, jak říká Samba, lepší, než kouřit u kávy :)
Jinak mladíkovi bych asi, i když je to nezdvořilé, odpověděla otázkou, ovšem s úsměv – a co děláte vy, abyste se tady zabavil? :)

Luštím ráda a nejen křížovky: rébusy, matematické hříčky, hlavolamy, osmisměrky – a vše, kde se mohu něco nového dovědět, což u sudoku není – ztráta času (někdy jen doplnění tajenky: u osmisměrky).
cynique: Musíš si umět vybrat: nejlepší/nejtěžší jsou asi v Týdeníku rozhlas, který je zároveň i nejkvalitnějším časopisem u nás (nejen můj názor). Jsou tam příspěvky ze všech oborů většinou od věhlasných osobností, dále program TV i rzhlasu (i regionálních stanic).

Upravil/a: talka

Křížovky jsem rád luštil, i ty každodenní v RP, ale když byly později ty „švédské“, žádná dostupná mi neunikla. Když začal vycházet časopis „Chvilka pro tebe“ luštil jsem ho s manželkou společně, ona lichou a já sudou stránku a další vydání obráceně. Manželka se i díky křížovkám naučila poznávat češtinu (rodilá Polka) a měla i trojnásobné násobné štěstí, že byla vylosována a vyhrála věcnou cenu. Kdo manželku nezná, nezjistí, že je cizinka. Dnes už není taková chuť na luštění.

Jóó- křížovky.....­..........
Kdysi jsem se zamýšlel nad tím,co je to za borce,kteří vychrlí desítky křížovek,každou jinou.
Není to zrovna lehké,vím to,dělal jsem si je.
Vysvětlení je,jak to tak bývá,celkem jednoduché:

http://www.cwdstu­dio.com/cs/sup­port/#video

Luštění = ztráta času.........­....relativní,jak pro koho.
Někdo zase sleduje nekonečné seriály,někdo dřepí v putyce........je spousta možností,jak ztrácet čas.
Kdyby dotyčného nebavilo to,co dělá,asi by to nedělal.

Luštila jsem svého času dost. Poslední dobou téměř vůbec, ale to spíš proto, že na to s dětmi nemám moc času.
Vyluštěné tajenky jsem ale nikdy nikam neodesílala. Matně vzpomínám, že jsem to možná udělala jednou.
Luštění beru jako zábavu spojenou s odpočinkem a tříbením mozkových závitů.

Taky patřím v řazení lidí mezi Lušťovkáře.Baví mě to už od mala, to jsem spíše obíhala rodinu se zoufalými výkřiky typu co je tohle?!?Lezla jsem tím všem na nervy, tak jsem se do toho raději pustila sama:-)Jednu chvíli, jak píší ostatní, mě to přestalo bavit svojí jednoduchostí, zkoušela jsem to bez propisky, některé šly.Luštím dosud a bojím se chvíle, kdy mě bude můj mozek nabádat k tomu, abych zase začala povykovat na svoji rodinu.