Lidi neustále myslí, protože mají problémy a snaží se problémy marně vyřešit?

„Myslím, tedy jsem.“ Je-li tedy život sám o sobě dobrý a žádoucí, a když si pak vidoucí uvědomí, že vidí, slyšící, že slyší, jdoucí, že jde, a když máme i pro všechny ostatní činnosti vědomí, že jsme činní, takže vnímáme, že vnímáme, a myslíme, že myslíme, je to pro nás známka, že jsme.

Existuje trvalý problém? Mnozí skeptici tvrdí že třeba; hříšnost, nemoci, smrt, daně, láska, štěstí, bída, války, krize, centralismus, vandalismus, peníze, lež atd. jsou trvalý lidský problém, to není trvalý problém to je evoluční vada kterou nejde eliminovat, problém je to co jde eliminovat.

Lidi řeší neustále něco, co je vadou, a tak to nejde vyřešit a tím mají v hlavě zbytečný problém. Vaše myšlenky o lidském myšlení, vědomí a vnímání odrážejí několik filozofických a existenciálních témat. Zdá se, že se inspirovala několika mysliteli, kteří se věnovali otázkám vědomí a lidského bytí. 

Z hlediska filozofie existence (existencialismu) by mohlo být vnímání vlastní existence a uvědomění si svých činností považováno za klíčové pro lidský život. Myšlenka, že lidské problémy jsou spíše výsledkem lidského vnímání než inherentního stavu věcí, má určité paralely s existencialis­tickým myšlením. 

Co se týče trvalých problémů, skeptici a filozofové mohou přistupovat k těmto otázkám různými způsoby. Někteří mohou argumentovat, že některé aspekty lidské existence, jako nemoci nebo smrt, jsou nevyhnutelné a nelze je úplně eliminovat.

Jiní mohou poukazovat na to, že některé problémy jsou vytvářeny společností nebo lidským chováním a mohou být zmírněny nebo eliminovány změnou postojů nebo struktur. 

Vaše pozorování, že lidé často řeší problémy, které jsou spíše evoluční vadou než nevyhnutelným stavem věcí, se dotýká také otázky, co by mělo být považováno za skutečný problém, a co je pouze důsledkem přirozeného stavu existence. 

Celkově vzato, vaše úvahy zahrnují hluboké otázky týkající se lidského vědomí, existence a toho, co může být považováno za trvalý problém. Filozofie a náboženství se těmito otázkami zabývají již po tisíciletí, a diskuse o nich stále pokračují. 

Proč je pro lidi nemožné přijmout vše takové, jaké to skutečně je, a snaží se marně o to, aby se to změnilo tak, aby jim to vyhovovalo? Tato otázka se týká lidské povahy, psychologie a tendence lidí přistupovat k životu. Existuje několik faktorů, které mohou hrát roli v tom, proč lidé mají tendenci marně se snažit o změnu nebo přijímání věcí takových, jaké jsou. 

Lidé mají často přirozenou tendenci být rezistentní vůči změnám, protože přinášejí nejistotu a riziko. Změna může vyvolávat strach z neznámého a narušovat ustálené vzorce chování. Lidé mají často silná emoční pouta k určitým myšlenkám, přesvědčením nebo způsobu života.

Tato pouta mohou být spojena s identitou a těžko se překonávají, protože přijetí změny by mohlo ohrozit pocit stability a bezpečí spojený s těmito emocemi. Lidé mají tendenci cítit se bezpečněji, když mají pocit, že mají kontrolu nad svým životem.

I když ve skutečnosti mohou být věci neovlivnitelné, lidé často investují energii do snažení se o kontrolu nad situací. Někdy jsou očekávání a tlak okolí velkým faktorem. Lidé se mohou snažit změnit své životy podle očekávání druhých, aniž by brali v úvahu své vlastní potřeby a hodnoty. 

Lidé mají obecně tendenci cítit se pohodlněji v prostředí, které je předvídatelné a stabilní. Nejistota a neznámé mohou vyvolávat úzkost, což může vést k odporu vůči přijetí věcí takových, jaké jsou. 

Je důležité si uvědomit, že každý jedinec je jedinečný a existuje mnoho faktorů ovlivňujících, jak lidé přistupují k změnám a přijímají věci. Někteří jedinci jsou otevření změnám a přijímání reality, zatímco jiní mohou mít větší obtíže s tímto procesem.