Líbilo by se vám žít ve světě, kde každý vypadá tak, jaká je jeho povaha?

huxa má pravdu. Stačí se dobře dívat. Ti věčně vzteklí, zapšklí, závistiví, lakotní a nenávistní jsou odporně žlučovití na první pohled. Mají nenávistí zcvrklý obličej, barvu žluto zelenou, samá vráska, bývají nahrblí – no, hezcí rozhodně nejsou. Nešťastní nebo zamindákovaní a ustrašení lidé jsou také „jasní“ na první pohled. A ti spokojení? To jsou ti „hezcí“. Spokojený člověk o sebe obvykle pečuje (proto je se sebou následně spokojený). Aby byl dobrý a hodný, chová se podle toho. Když je někdo šťastný, je takový rozzářený, má jiskru v oku, směje se, a úsměv sluší každému (snad kromě Vočka Szyszlaka, ale ten není hodný:-)

Dyť většina lidí vypadá tak, jaká je jejich povaha, resp. dle vizáže lze určit povahu.
Každý si představuje krásu jinak, to bys mohla vědět…

Asi ne. Sice by měl člověk jistotu jaký ten či onen člověk je, usnadnilo by to určitě komunikaci, ale..
Lidské bytí je podle mne poznáváním. A bez něj by byl život podstatně ochuzen.

Líbilo by se mi to velmi. Myslím si, že stejně se dá ve většině případů odhadnout povaha člověka. Není to krása, ale už třeba to, že člověk je velmi lucidní, usměvavý, vstřícný. Ten horší je spíše velmi vážný, nevstřícný, nemá rád lidi, ani zvířata. Ale existují výjimky, které jsou velmi dobrými „herci“ a dokáží „zahrát“ všechno. Stejně je na světe více hodných lidí, a ať si každý říká, co chce. 🙂

ono to ale hodně vidět je, klárko. Jde jen o to to natrénovat, vidět to- vnímat to a cítit ,)