Zní to romanticky,ale myslím si že převážná většina z nás by do půl roku pošla.Jsme už natolik poznamenaní civilizací,že bychom byli jak laboratorní králíci vypuštění do přírody.Jsou ovšem výjimky,kdy lidé přečkali v divočině několik desetiletí,ukryti před civilizací.Pří­kladem můžou být někteří ruští starověrci,kteří utekli před stalinským pronásledováním ve 30 letech do sibiřské divočiny,ukryti v hlubokých lesích.Tihle lidé nezaznamenali ani to,že proběhla druhá světová válka a že člověk létá do kosmu.

Kdybych byla Robinsonka, měla tam věrného Pátka, spoustu knih na čtení, tak bych tam nějakou dobu byla šťastná. 🙂 Chyběly by mi nejbližší lidé, naše lesy, řeky, hory.

A víte, že bych to někdy brala? Jednoduše bych si někdy od toho přecivilizovaného a přeinformovaného světa potřebovala odpočinout.
Na druhou stranu by mi asi po nějaké době vadila samota a chybělo by mi pár nejbližších lidí.

Skončit né,ale bejt tam kus svýho života určitě ano.
To dobrodružství bylo pro mě vždy velkým snem.
Bez elektroniky bych žil ouplně normálně a postavit si nákou chýš je sranda.
Prostě ostrovní romantika a lovit zvěř a mít tu svobudu,co za něco stojí.

Upravil/a: anonym

Jako dovolená na libovolnou dobu to šlo, ale existovat takhle na furt, to bych asi nepřežil. Buď bych si nožem něco uřízl, nebo sekerou odsekl, pokud bych se dřív nezamotal do lana a překvapivě se oběsil.

Určitě líbilo, alespoň na začátku. Myslím, že bych i spokojeně nějaký čas přežil. Elektronika by žádná nechybělo. Chyběli by mi blízcí a lidi celkově. Asi ne hned, ale po určité době určitě.

Světelné znečištění by mi rozhodně nechybělo.

Pokud tam mají dobré pivo, tak bych to bral.

Pár hodin bych si to užíval a pak bych chtěl zpátky do civilizace. Škoda, že si nezeptal když mi bylo tak 10, protože to bych to bral všemi deseti i na delší dobu, ale musel bych tam mít aspoň nějakou vývařovnu třeba od hodné domorodkyně.

Pokud by nešla elektronika tak by se mi tam nelíbilo. Já spíše toužím mít takový ostrůvek, kde bych měl automatickou farmu, počítače napojené na 3D tiskárny a kde bych mohl na tom vyrábět cokoli mně napadne (podobně jako v seriálu „Ztraceni“, který jsem už dneska zmiňoval). A spousta krotké zvěře kolem (delfíni, papoušci, koně nebo třeba mytologický jednorožec). 🙂

Nelíbilo. Jsem už příliš zvyklý na civilizaci.

Mělo by to své plusy a zápory.
Určitě by si člověk odpočinul od všedního uspěchaného dne. Klídek bez internetu a medií (kdo co kde provedl atd). Na druhou stranu být na ostrově sám by nebylo z psychického hlediska úplně nejlepší. Zkrátka alespoň nějaká paní Pátková, a vůbec nejlepší by byla i malá skupinka lidí. Člověk je stádní typ a samota mu nesvědčí. Začali by nám jiné starosti, kde přespat, co jíst a jak se bránit proti havěti. Ale za zkoušku by to stálo.