Oficiálně ta schrödingerovic, ale podle mojí teorie odpovídá téhle
teorii každá kočka, kterou právě nevidím. Takže třeba moje vlastní.
I ta může bejt právě teď živá, stejně jako mrtvá, i když ta
pravděpodobnost, že je mrtvá, je u mé kočky menší než u té
Schrödingerovy.
Ale kdyby mi někdo zavázal oči, dal do ruky pistoli (6 ran/3 náboje),
zatočil bubínkem, namířil na kočku a nechal mě třikrát vystřelit, tak
by kočka byla živá/mrtvá, dokud bych si nesundala šátek z očí a
neviděla, jak to dopadlo. Takže když se to dotáhne do extrému: kdykoli je
šance 50:50, že se něco stane nebo nestane, tak platí obojí, dokud
pozorovatel neodklopí bednu, nesundá si šátek a podobně. Kočka je živá
i mrtvá, dokud o jejím stavu nerozhodnu tím, že se na ni podívám.
Tak to chápu já.
Ale když budu čekat hoodně dlouho, tak za čas ucítím, zda kočka žije
nebo ne. Aniž bych musela otevírat krabici. Ejhle, problém… nebo ne? :)
Doplňuji:
Zjištěno, není to problém. Krabice, ve které je kočka, je neprodyšná.
Hlavička, ten pan Schrödinger, myslel na všecko.
Upravil/a: Terryle
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek