Zaujala mě nabídka koupě bytu v rodinném domě, včetně části zahrady, atd. Předtím, než si půjdu byt prohlédnout bych rád věděl, na co se připravit, jaké tam můžou být úskalí. Podle fotek se jedná o starší dům, pravděpodobně předělaný na byty. Napadá mě tedy: jak je to s opravami, energiemi, atd. Nějaké další nápady? V poslední době vidím takové nabídky stále častěji…
Zajímavá 0 před 686 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Ptám se, z jakého důvodu je byt na prodej. Zajímala bych se trochu o ostatní nájemníky: zda jsou to rodiny, uprchlíci, nebo etnikum, za které platí nájmy neziskovka nebo radnice. Zeptala bych se, kolik je majitelů domu, jestli je to fyzická osoba nebo firma.
0 Nominace Nahlásit |
U těchto forem spoluvlastnictví bývá největší problém v domluvě na společných opravách.
Ono je to, vlastně, takové malé národní hospodářství:
byt má každý svůj, uvnitř, okna atp., o to se každý stará přiměřeně, taky podle vkusu každého soudruha. A pokud z toho nelezou agenti do vedlejších bytů, nebo tak něco a podobně tak není problém, že.
No, byt ano, dejme tomu, ještě nějakou sklepní kóji, nebo tak něco. Ale tím to taky končí. Střecha je společná, okapy jsou společné, plynová, elektrická a kanalisační přípojka atp. Okna na chodbě, podlaha na chodbě, vchodové dveře, ale taky třeba kotel na vytápění a rozvody vody do radiátorů. Nebo i předehřívače. A tak by šlo pokračovat.
Co jsem tak chytil, slyšel (ověřeně i neověřeně), i nějak pomáhal řešit, tak vznikají, zhruba, tyto problémy:
To je opravdu jenom demonstrativní výčet.
Prostě, jak něco vlastní více lidí a má to společný prvek, funguje to jenom tehdy, když to zajišťuje realitka, co má za sebou právníka. Na konci zimy blbne kotel, v dubnu už je na stole studie s trojím řešením a cenovou kalkulací, oprava je to nutná, váguse obešle pro forma (a pak ho o ty prachy zažaluje, jde to příkazem, a až má těch exekučních titulů za +Kč 30,000.00, tak vágus o byt přijde, dluh je vyrovnán a problém vyřešen), ingénieury s jejich návrhem šlapacího kotle na plyn z dikobrazů uzemní tím, že tady je kompletní návrh, oni mají jenom kecy, a ono to jde. Ovšem je to služba, za prachy, kterou málo kteří vlastníci budou ochotni platit.
Jinak to nefunguje. Lidé tomu nerozumí, ale mají názor, mají nereálné představy, nebo fungují v logice „po nás potopa“, prostě, tohle je dneska častý problém. On to byl problém i když to byly státní byty a spravoval je národní výbor, nebo obecní byty a spravovalo to město, ale jinak a jiný.
Nebo to i třeba nějak funguje, to jsem taky viděl, to byl barák „velice hodných“ lidí: takoví ti klasičtí „pepíci“ (ne, Pepu fakt nemyslím, jenom shoda!), co nemají rádi změny, co nemají rádi konflikty a za každou cenu chtějí být s každým zadobře. Když je večer přepadneš, tak se ti ještě omluví, že u sebe nemají víc, že kdyby to věděli, vzali by i zlato a úspory! Takže, společné záležitosti spravovala mrcha účetní, co už si za ty jejich „dobrovolné“ příspěvky pořídila mírně jetý vůz, v baráku, i s tou účetní, šest partají a každá platila za elektřinu ve společných prostorech (a to už je pár roků zpátky, to ty ceny nebyly zdaleka, jako dnes!) přes tisícovku měsíčně. Jenom za asi osm světel s úsporkama po, co já vím, 5–7W na chodbách, plus další čtyři v kolárkách, dvě venku a jedna v kotelně (která stejně ale nesvítila). Šest tisíc měsíčně. Tam se ty chodby, kolárky a kotelna vymalovaly a vyšlo to třeba na třicet tisíc. Ona na to, samozřejmě, měla fakturu na třicet tisíc – se všichni podělili. To byli blbci, bývalí učitelé, senilní důchodci, podobní lidé, oni ani nebyli schopni si najít, kolik by tak asi mohlo stát přetřít chodbu a dvě kolárky.
Těch možností je nekonečně, může to být taky jenom o tom, že jsou tam chudší partaje, elektřina je v hliníku z šedesátek, voda taky z té doby, topení z padesátých let a kotel pamatuje Havla. Do toho plechová střecha, která už je rezavá od pohledu a jednoplášťová k tomu, okapy ještě z dob OPBH, které od té doby ani nikdo nenatřel, a tak by šlo pokračovat. Je jasné, že všecko se to udělat bude muset, jinak bude rychle po baráku, a kde vzít chlup na dlani, když tam není. Jasně, je řešení, zažalovat všecky sousedy, všecko zrealisovat, zaplatit, pak je znovu zažalovat, že ti nezaplatili, a pak exekuce. To, co jsem popsal, by byly takové pálky, že by, pokud by neměli dostatečné příjmy / důchody na splátky, o ty byty přišli. Ale máš na takové řešení? Peníze, znalosti, či další peníze na advokáta a „koule“?
Pak jsou věci, jako v každém baráku, co jsou tam za partaje, co jsou zač sousedi, prostě běžné věci.
0 Nominace Nahlásit |
Seznámit se se všemi vlastníky a velmi důkladně se vyptat, jak se podílejí na provozu a opravách. Jakékoli podílové vlastnictví je obrovský problém. Osobně bych nikdy do ničeho takového nešel.
1Kdo udělil odpovědi palec? cappuccino
před 686 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Filipův sáhodlouhý příspěvek bych shrnul do několika vět: zkušenost velí, že paradoxně čím méně bytových jednotek v domě, tím větší problémy, protože mnozí se děsí s domů s 150+ byty apod. ale tak jsou lidé a prostředky problémy řešit. Samozřejmě když si v minulosti 6 mladých párů postavilo bytovku a pak tam bydleli, tak to mohlo fungovat dobře. Ale dnes to tak spíš nefunguje.