Kolika let by jste se chtěli dožít?

Hlavně tolika, abych nepřežila všechny ty, který mám ráda. K čemu by mi bylo žít do stovky, když bych už na život byla sama…

Doplňuji:
A lepší žít 30 let naplno, než 100 let na životě ‚parazitovat‘. Správně naplněný život není o délce, ale o kvalitě. Někdo má už v 50 pocit, že má život za sebou..jiný se i s devíti křížky na krku cítí jako puberťák (a taky se tak chová :))

Upravil/a: barnajka

Nad tímto neuvažuji. Docela depresivní,.. Až to přijde, tak to přijde.

Jsou věci,které neřeším. Toto je jedna z nich. 🙂

Za mne už dávno odpověděl Denis Diderot -
„Lepší se opotřebovat než zrezivět“.
A já mu dávám za pravdu a podle toho žiji.

Mně šaman slíbil do 105. A běda mu, jestli ne.

o tom jsem nepřemýšlela, beru každý den jako by byl můj poslední, co když mě porazí auto, spadne na mě větev anebo mě klepne pepka :DD

70 tak to fakt nevím toho se asi nedožiju ??

Nevěřím vám. Každý normální člověk si přeje co nejdéle. Když to člověk alespoň částečně mohl ovlivnit smál se tomu. Od určitého věku to již každý musí nechat osudu. Vypadat můžete mladě ale duch člověka ten s věkem stárne také a nic se s tím nedá dělat.
Každý to jednou pocítí.
Zlatý důchod. mám celý den pro sebe a hrozně to letí.
Viz. moje „subjektivní vnímání času“.

Klidně 100 když budu soběstačný.Nechtěl bych se dožít toho,že budu někde ležet ve starobinci opuštěnej a nemohoucí.Také bych se nechtěl dožít nějakých rasových nebo náboženských nepokojů a násilností.Chtěl bych mnoho poznat,protože člověk se učí celý život až do smrti.

Jsem otevřená darům života a ochotná se prát se vším co mi život bere. Mám ráda změnu, takže by mě ztráta milovaných neodradila od vlastního života a hledání. Spíš by mi přišlo zajímavé jak se cítí člověk kterého nikdo nezná. Už teď mám silnou averzi k lékům, tak asi nebudu „parazitovat“ na životě někde v nemocnici, ale kdyby na to mělo dojít tak si asi přečtu nějaký návod o astrálním cestování a budu tam trénovat.
Myslím že bych spíš zodpověděla otázku čeho bych se dožít nechtěla.
Nechtěla bych se dožít války, nějaké kruté celosvětové katastrofy se zničujícími následky pro lidstvo.
Nechtěla bych se dožít nějakých masových pokusů na lidech nebo použití nějakých zbraní které by měnily lidskou psychiku, jaderného zamoření, nebo silně toxického zamoření jiného druhu.
No když to tak vezmu, nejlépe to všechno nechat Pánu Bohu 🙂
Možná se budu těšit že se zbavím zubní protézy a umřu jako každý abych nezatížila důchodový fond.

Tak dlouho než budu na obtíž svým stářím a nemocemi.

Tolika, abych nebyl na nikoho odkázaný, nechci aby se o mne kdokoli musel starat, jestli to bude ve 130 tak nevadí :).

Tahle doba podle mě nestojí za moc.Proto mi stačí,když umřu kolem 50.