Kolik máte roků?

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/zajima-me-kolik-je-vam-let

Já mám 55 a cítím se na 40 . 😁

Nežeň se nikam. Dělej si bunkry. Mezi děckama budeš šéfová… Nezapomínej, že dětství Ti nikdo nevrátí, ještě máš čas. Nenech se strhnout okolím. Jediná autorita pro Tebe je Tvé svědomí. Je spousta věcí, které děláme a později jich budeme litovat.. Je mi 34, tělesně se cítím na 20, duševně tak na 100. Chtěl bych to nějak srovnat…

Je mi 44,někdy na 20, někdy i na 60:-).
A jedna moudrost:Až půjdeš přes most,
který tě zavede z dětství do dospělosti,ne­pospíchej....­.....
Jen bláznům je dopřáno vracet se zpět.

Asi tu patřím k těm mladším, je mi 25. A cítím se v něčem na 60, v něčem na 10 (třeba v tom stavění bunkrů :o) Spíš ale převažuje to mladší a nevyblblý já, a já pevně doufám, že mi zůstane navždycky, život je tak mnohem veselejší.

Je fakt, že kolem těch 13 je těžký si dělat, co bys chtěla ty a kašlat na názor okolí. Já se v Tvým věku hrozně snažila, aby mě ostatní vzali, pořád to kvůli spoustě věcí nešlo – takže na základku nevzpomínám ráda, jen jsem si našla dvě skvělý kamarádky (které mám dodnes), ale mimo třídu, tam jsem většinou trpěla.
Tak jsem si časem řekla DOST, přestanu se snažit zavděčit všem a budu si dělat, co budu chtít… a kdo mě tak bude chtít mít rád, ať má, kdo nebude, ať si trhne nohou. To mi ale bylo šestnáct, kdy už se člověk právě začíná snažit spíš o individualitu, než o „kamarádství“ a bytí zadobře se všema.
Tak jsem přišla na gympl a většina třídy mě vzala tak, jak jsem byla, trošku svérázná, ale mám mezi nima dodnes přátele, za který bych obětovala hrozně moc… a i ti, kterým jsem úplně neseděla, mě nakonec vzali a začali respektovat. Takže to jde, dělat si co chceš. Jen to chce k tomu dospět, mít odhodlání a i vhodný příležitosti… je těžký se najednou změnit, když jsi pořád mezi stejnejma lidma. Změna prostředí hrozně pomůže. Takže třeba budeš mít časem dobrou šanci i Ty, tak ji chyť za pačesy :o)
Myslím, že kdybys našla sama sebe, svou jedinečnost a svou hodnotu a někdo ji uznal, moc by Ti to pomohlo i s Tvými problémy s jídlem. Takže Ti budu moc držet pěsti do budoucna, ať se něco takovýho povede :o)

A mimochodem, s barbínama si můžeš v klidu hrát doma a bunkry stavět někde, kde tě kamarádi neuviděj :o) Třeba se sama vyblbneš, budeš spokojenější a to pak ocení i děcka…