Já nikoho.Na lidi,které mám ráda a chci být v kontaktu,tak adresu znám a ostatní vědí,kde bydlím.Nedávno mě naštval"kamarád".Několikrát jsem mu posílala email,aby přijel nebo mi poslal nové číslo.Zbaběle ani neodepsal,že třeba nemá zájem mě vidět.Přitom,když ho opustila přítelkyně,tak jsme mu byli dobří a několik týdnů u nás bydlel.A ještě mi řekl,že mi několikrát zkoušel volat,ale má špatné číslo.(náhodou jsme se potkali v obchodě)Osm let mám stále stejné.Dnes mi přijde,že je dostatek příležitostí,jak si kontakt sehnat.Nedokážu si představit,že by se v televizi probírala má rodina a život.Ale někdo to vidí jako lehký způsob někoho najít.Jiné je,když chce někdo veřejně někomu poděkovat.Jednou tam byl záchranář z D1,kterému děkovala paní za záchranu života.Deně jich zachrání několik a přesto o něm nikdo neví.
0 Nominace Nahlásit |
Možná,že to tady ani nepatří,ale přece…
Vím,že to nejde,ale kdyby to šlo,pozval bych si své,už dlouhé roky,
nežijící rodiče.
Určitě bychom si vyříkali některé věci,které jsme si za jejich života
nestačili,nebo nechtěli říct.Byla to naše,nebo snad moje chyba.
Kdyby to šlo,teď bych jim to řekl hned a rád.
Ale… ☹
0 Nominace Nahlásit |
Já jsem také s každým v kontaktu, možná až budu starší, pozvu si třeba první lásku, nebo kámošku z dětství.
0 Nominace Nahlásit |
Kamarádku Evu,už jsem ji neviděla přes 20let.Bude jí 40 v listopadu.Je to kamarádka z dětství.
0
před 5191 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek