Jinými slovy si člověk uvědomuje, že právě zemřel a ještě chvíli vnímá své okolí. https://zoommagazin.iprima.cz/zajimavosti/uvedomi-si-clovek-smrt?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=368741&dop_req_id=ZIhKnCnBKc8-202007301017&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box Dokonce se kdosi domluvil s odsouzeným, aby na něj mrknul, pokud bude ještě při vědomí. A hlava odťatá gilotinou mrkla.
Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? dudu, marci1, Midas před 1566 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
ano, je to děsivé
Jen se potvrzují slova Jiřího Wolkera: nebojím se smrti. Bojím se umírání.
Upravil/a: dudu
0 Nominace Nahlásit |
myslím si něco jiného - co?
Myslím na to, na co je dobré myslet v momentě smrti. Co by to tak asi mělo být? Ten moment zřejmě existuje, jak mimo jiné možno dedukovat i z této tvé otázky. Někteří lidé i na konci svých dnů milují a jistě budou skálopevně přesvědčeni, že jejich poslední myšlenka má patřit předmětu jejich nejhlubší touhy a lásky, ale…
Má tomu tak být? Na co budou v tu kratičkou chviličku myslet? Jistě, na co se ptáš, je děsivé. Ovšem mně zde vyvstávají mnohem děsivější otázky. Víš, totiž kdyby třeba ta hlava z příkladu se zakutálela trošku blbě očima někam do kouta, tak poslední (a podle všeho i velmi důležitá) myšlenka toho odsouzenýho by přišla zcela vniveč. Jenže… mělo tomu tak být? Nepropásl tím cosi zásadního?
Mám teorii, pokud jeden z manželů v momentě smrti upře svou poslední myšlenku k Bohu, zatímco manžel/ka s ním sedí u smrtelný postele a drží za ruku, že jde vlastně o zradu/nevěru. Ovšem tato teorie neplatí v případě, kdy oba manželé v Boha svorně věřili už předtím a jejich láska k němu byla silnější, nežli samotná láska mezi nimi. Pak zde jde o výjimku. Ale stále se potácíme okolo teorie, že myslet bychom měli na milovaný předmět bytí a že nejblíže takovému je blízká osoba, kam u některých bezpochyby patří i tzv. Bůh. Jenže může jít o hodně naivní teorii a to by mělo lidi děsit nejvíce. Mělo by je děsit natolik, aby se jako lidstvo začali veřejně zaobírat otázkou, na co je dobré myslet v momentě smrti. To by mohlo následně mít dopady na jejich víru, což by mohlo pozitivně ovlivnit krutosti a zvěrstva tohoto světa. Jen si dobře rozmyslet, na co myslet v momentě smrti. Myslím, že každý člověk by na to měl celý jeden lidský život.
0 Nominace Nahlásit |
věřím tomu
Asi to tak bude. Jsou i přiznání těch, kteří zažili klinickou smrt a
popisovali svůj zážitek se smrtí a jaký to byl pocit.
Osobně si, ale myslím, že to není smrt, ale jen stav před smrtí –
takové umírání. I když už je skoro mrtvý, ale ještě nezemřel. Smrt je
jen jedna a z té už se člověk neprobere. Jestli je něco po ní, tak to ví
asi jen ti mrtví.
Mně se takové experimenty líbí. Jsou děsívé i fascinující
zároveň. To, že třeba uťátá hlava ještě nějaké 3 vteřiny reaguje je
známo. Můžou to být ale i takové samovolné impulzy, které nastávají
u mrtvých. Jako takové cukání např. v nohou, inkontinence nebo bzdění.
A to se neděje jen u umírajících, ale i u mrtvých. Protože i chvíli
po smrti v těle samotném ještě dochází k různým procesům a nervovým
vzruchům. I když označením někoho za mrtvého, by mělo být stanoveno až
všechny ty procesy skončí. Protože ten člověk ještě žije, jen teprve
dožívá. Srdce se zastavilo a jiné orgány zastavily svou funkci. Ale to
není ještě smrt, dokud se to nezastaví všechno. Člověk může
i v těchto předmsrtných okamžicích, kdy už je prohlášen za mrtvého,
ještě vnímat.
Dá se říct, že i uťatá hlava ještě chvíli žije, protože mozek
ještě pracuje a v celé hlavě dochází k posledním živ. procesům.
Takový člověk už jistě nepromluví – nemá jak, ale víčkami pohnout
může.
To vše je spíš konečný stav. Mezi životem a smrti. Ale ještě ne
samotná smrt.
Mně ještě připadaly zajímavé ty experimenty, kdy se pokoušelo zjistit, kolik váží duše. Nějaký lékař/vědec vážil umírající lidi – kolik váží před a po smrti. Rozdíl je v několika gramech. Myslím, že to bylo přes 20 g. A není dotoho možné zahrnout třeba úník prdíků ani nějaké zastavení procesů uvnitř, které v těle probíhají (to by na váhu vliv nemělo. I kdyby jo tak určitě ne v desítkách gramů. Možná ani ne 1 g).
Upravil/a: Midas
0 Nominace Nahlásit |
nezajímá mě to
Zatím nemám v plánu umírat. Ale přesto je to podstatná informace
Upravil/a: Gus_Fring
0 Nominace Nahlásit |
Midas: skvělé poznatky, ale v jednom pravdu nemáš. Jen taková teoretická prkotinka. Když si člověk/mrtvola prdne, tak ztěžkne Proč? Složení flatu je takové, že obsahuje z poloviny vodík a metan, který nadnáší. Jde maximálně jen o desítky mg. Ještě že tak. Kdyby blbost nadnášela, byl by tady samý holubník. 🙂
annas | 5283 | |
Kepler | 2867 | |
Drap | 2629 | |
quentos | 1803 | |
mosoj | 1594 | |
marci1 | 1356 | |
led | 1345 | |
aliendrone | 1172 | |
zjentek | 1061 | |
Kelt | 1005 |
Astronomie |
Fyzika |
Jazyky |
Matematika |
Sociální vědy |
Technické vědy |
Ostatní věda |