Avatar uživatele
Kepler

Když se nám zastaví srdce, nastává klinická smrt, přesto ještě nejsme úplně mrtví. Není to děsivé?

Jinými slovy si člověk uvědomuje, že právě zemřel a ještě chvíli vnímá své okolí. https://zoomma­gazin.iprima.cz/za­jimavosti/uve­domi-si-clovek-smrt?utm_source=www­.seznam.cz&ut­m_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_va­riant=368741&dop­_req_id=ZIhKnCnBKc8-202007301017&­dop_source_zo­ne_name=hpfeed­.sznhp.box Dokonce se kdosi domluvil s odsouzeným, aby na něj mrknul, pokud bude ještě při vědomí. A hlava odťatá gilotinou mrkla.

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? dudu, marci1, Midas před 1575 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
dudu

ano, je to děsivé

Jen se potvrzují slova Jiřího Wolkera: nebojím se smrti. Bojím se umírání.

Upravil/a: dudu

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
zjentek

myslím si něco jiného - co?

Myslím na to, na co je dobré myslet v momentě smrti. Co by to tak asi mělo být? Ten moment zřejmě existuje, jak mimo jiné možno dedukovat i z této tvé otázky. Někteří lidé i na konci svých dnů milují a jistě budou skálopevně přesvědčeni, že jejich poslední myšlenka má patřit předmětu jejich nejhlubší touhy a lásky, ale…

Má tomu tak být? Na co budou v tu kratičkou chviličku myslet? Jistě, na co se ptáš, je děsivé. Ovšem mně zde vyvstávají mnohem děsivější otázky. Víš, totiž kdyby třeba ta hlava z příkladu se zakutálela trošku blbě očima někam do kouta, tak poslední (a podle všeho i velmi důležitá) myšlenka toho odsouzenýho by přišla zcela vniveč. Jenže… mělo tomu tak být? Nepropásl tím cosi zásadního?

Mám teorii, pokud jeden z manželů v momentě smrti upře svou poslední myšlenku k Bohu, zatímco manžel/ka s ním sedí u smrtelný postele a drží za ruku, že jde vlastně o zradu/nevěru. Ovšem tato teorie neplatí v případě, kdy oba manželé v Boha svorně věřili už předtím a jejich láska k němu byla silnější, nežli samotná láska mezi nimi. Pak zde jde o výjimku. Ale stále se potácíme okolo teorie, že myslet bychom měli na milovaný předmět bytí a že nejblíže takovému je blízká osoba, kam u některých bezpochyby patří i tzv. Bůh. Jenže může jít o hodně naivní teorii a to by mělo lidi děsit nejvíce. Mělo by je děsit natolik, aby se jako lidstvo začali veřejně zaobírat otázkou, na co je dobré myslet v momentě smrti. To by mohlo následně mít dopady na jejich víru, což by mohlo pozitivně ovlivnit krutosti a zvěrstva tohoto světa. Jen si dobře rozmyslet, na co myslet v momentě smrti. Myslím, že každý člověk by na to měl celý jeden lidský život.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Midas

věřím tomu

Asi to tak bude. Jsou i přiznání těch, kteří zažili klinickou smrt a popisovali svůj zážitek se smrtí a jaký to byl pocit.
Osobně si, ale myslím, že to není smrt, ale jen stav před smrtí – takové umírání. I když už je skoro mrtvý, ale ještě nezemřel. Smrt je jen jedna a z té už se člověk neprobere. Jestli je něco po ní, tak to ví asi jen ti mrtví.

Mně se takové experimenty líbí. Jsou děsívé i fascinující zároveň. To, že třeba uťátá hlava ještě nějaké 3 vteřiny reaguje je známo. Můžou to být ale i takové samovolné impulzy, které nastávají u mrtvých. Jako takové cukání např. v nohou, inkontinence nebo bzdění. A to se neděje jen u umírajících, ale i u mrtvých. Protože i chvíli po smrti v těle samotném ještě dochází k různým procesům a nervovým vzruchům. I když označením někoho za mrtvého, by mělo být stanoveno až všechny ty procesy skončí. Protože ten člověk ještě žije, jen teprve dožívá. Srdce se zastavilo a jiné orgány zastavily svou funkci. Ale to není ještě smrt, dokud se to nezastaví všechno. Člověk může i v těchto předmsrtných okamžicích, kdy už je prohlášen za mrtvého, ještě vnímat.
Dá se říct, že i uťatá hlava ještě chvíli žije, protože mozek ještě pracuje a v celé hlavě dochází k posledním živ. procesům. Takový člověk už jistě nepromluví – nemá jak, ale víčkami pohnout může.
To vše je spíš konečný stav. Mezi životem a smrti. Ale ještě ne samotná smrt.

Mně ještě připadaly zajímavé ty experimenty, kdy se pokoušelo zjistit, kolik váží duše. Nějaký lékař/vědec vážil umírající lidi – kolik váží před a po smrti. Rozdíl je v několika gramech. Myslím, že to bylo přes 20 g. A není dotoho možné zahrnout třeba úník prdíků ani nějaké zastavení procesů uvnitř, které v těle probíhají (to by na váhu vliv nemělo. I kdyby jo tak určitě ne v desítkách gramů. Možná ani ne 1 g).

Upravil/a: Midas

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Gus_Fring

nezajímá mě to

Zatím nemám v plánu umírat. Ale přesto je to podstatná informace

Upravil/a: Gus_Fring

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
mean.angel

ano, je to děsivé

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Kepler

Midas: skvělé poznatky, ale v jednom pravdu nemáš. Jen taková teoretická prkotinka. Když si člověk/mrtvola prdne, tak ztěžkne Proč? Složení flatu je takové, že obsahuje z poloviny vodík a metan, který nadnáší. Jde maximálně jen o desítky mg. Ještě že tak. Kdyby blbost nadnášela, byl by tady samý holubník. 🙂

před 1575 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Midas

A no jo. Já to chtěl brát logicky (jakože „něco“ ubyde), ale je fakt, že opak je pravdou. :D

před 1575 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek