Odpoveď byla označena jako užitečná

Skromnost je dobrá vlastnost, neřekla bych, že brzdí rozvoj jedince. S pohodlností nemá nic společného.
Naopak skromný člověk se má co ohánět. Naučí se i sebevětší životní krizi přizpůsobit svým podmínkám. Spoléhá vždy sám na sebe, nemá rád závazky a dluhy.
S panenkou sedávající v koutě má možná něco společného. Žije podle svých možností, nerad obtěžuje okolí vlastními problémy (stejně je většinou musí vyřešit sám), nesnaží se na sebe upozorňovat.

Skromný naprosto nemusí být pohodlný, spíše naopak…
😉
Obvykle, řekl bych, je skromný člověk definován nevelkými nároky na cokoli…
Osobně bych dodal – nevtíravý.
😉

Skromnost je jistě dobrá vlastnost. V žádném případě však neznamená pohodlnost. Pohodlný člověk může být i neskromný.

Skromnost může být ve dvou rozměrech. Může jít o člověka s malými nároky na životní potřeby, který nestojí o luxus. Nebo taky člověk, který nemá o sobě přehnané mínění a nerad mluví o svých úspěších. Obojí je fajn.

Na skromného člověka se dívám asi takto:

1. Z pohledu jiného .Dotyčný jedinec se snaží být nenápadný,, chová se tiše, obléká se běžně, není výstřední atd. Ve sporu nemívá hlavní slovo, spíš poslouchá. Často odmítá chválu, nesnaží se dělat kariéru, i když umí, čeká, že si ho někdo všimne atd. Jeho opakem je domýšlivý člověk.
2. Z jeho pohledu – je spokojený s málem, je nenáročný, tichý, někdy až nesmělý. Stačí, že o svém příteli ví, že existuje.

Skromnost jedince nebrzdí, je to jeho vnitřní přesvědčen, i když někdy čeká dlouho na příležitost.. Bohužel někdy zapadne v davu, „sedávej , panenko, v koutě …“ se mnohdy dotýká skromných lidí.

Ještě dodejme definici ze SSJČ: " nemající o sobě přepjaté mínění, nesnažící se nápadně se uplatňovat… ; spokojený s málem; nenáročný"

Zdroj: http://ssjc.uj­c.cas.cz/sear­ch.php?hledej=Hle­dat&heslo=skrom­n%C3%BD&sti=EM­PTY&where=hes­la&hsubstr=no

Skromnost je dobrá vlastnost. Ti nejchytřejší lidé bývají skromní. S pohodlností to nemá nic společného. Skromná žena nemá potřebu mít třeba diamantové náušnice, ale stačí jí náušnice z třešní. A nebo viz zdroj: 🙂
http://jpeg.cz/i­mages/2017/02/­27/VLfRA.jpg

Mám teorii- skromný člověk většinou nic nepotřebuje a proto po druhých nic nechce. Věří, že zvládne spokojeně žít i bez pomoci, ať už přímé, tak té nepřímé, bez které se většina populace již neobejde a vymřela by.
Takový člověk většinou dráždí většinovou společnost na všech levlech a proto tato se zajímá o jeho vývoj, často duševní.
Zkus být soběstačná. Nikdo nebude toužit po tom, vidět tě lepší než sám je, takže má teorie má jedinou OBROVSKOU nevýhodu- skromný člověk je téměř ve všech případech sám! Pokud se tedy skromní nespojí ;))). Je to dáno faktem, že okolí neobdivuje člověka jako existenci, nýbrž obdivuje jeho činy a výsledky, které jsou společnosti k dispozici. No a skromnej nemá co dát, skromnej se nenechá živit, živí sám sebe a nikoho dalšího neživí, takže je, lidově řečeno- k ničemu.
Redy, ber tak, že je to teorie a jejím účelem není „společnost“ nas… však víš ;)

Já jsem skromný. Mě stačí plísňový sýr, staré víno a auto bez střechy.