Kdybyste měli zachránit člověka špatně smýšlejícího a přizpůsobit tomu svůj život, šli byste do toho?

Ne, protože...

Mám „obětovat“ svůj život kvůli „špatnému“ smýšlení někoho jiného? Proč?
V jakém smyslu špatnému? Opačnému, ne žje moje? To nemusí být nezbytně špatné, když není nějaké nezákonné, jen má jiné názoy a jiné smýšlení. To není zločin nebo něco špatného (ale svoboda myšlení a názoru).

Pokud je to nezákonné smýšlení, které hodlá uskkutečnit (nějaký zločin), mám kvůli jednomu takovému člověku (kterých jsou statisíce či miliony) změnit celý svůj život? Nechci a proč potřebuje nebo musí být ten dotyčný zachráněn? Pokud má jen své „špatné“ smýšlení, tak je to jeho věc, ne moje. Pokud se to týká něčeho nezákonného, co hodlá provést, tak je třeba zachránit ty, kterých by se to dotklo a ne jeho. Proč bych ho „zachraňoval?“ A od čeho vlastně, od špatného smýšlení, které je jen jeho? Pokud je to něco v rozporu se zákony nebo mravy, tak od toho jsou tu jiní, kteří napravují lidskou psychiku (a podle toho vedou i svůj život a svou práci). Proč bych kvůli němu já drasticky měnil svůj život? Je to život a smýšlení někoho jiného.

Jiná odpověď

Těžko říct, možná. Pokud bych byl mlád a moc zamilovaný možná ano. Záleželo by ovšem na tom, o o jaký druh smýšlení by šlo. Pokud by to bylo takové to nevinné, mladistvé, spojené s mladistvou nerozvážnosti, tak bych se snažil přivést protějšek na „dobré chodníčky“ 😁 .

Upravil/a: paul1

Jiná odpověď

Do toho ti ale nepůjde nikdo, kdo „honí hrachy woe“, bo není čas! A bez nich „to nejde“, prý. Za další, kdo „honí boby“, je už tak plně vytíženej vlastním špatným smýšlením, co mu tam po druhých, že… No ale oběsit se je taky k ničemu. Těžko říct, nejspíš nemá řešení, ale… Čemu přizpůsobujeme svůj život dnes, heh? Přece nakonec nezůstane, než přizpůsobit životy slabším (chápej jako špatrně smýšlejícím) okolo sebe. V opačném případě jsme asi ty slabý články my sami. No ne asi – určitě. Stav společnosti nejlépe poznáš podle jejich slabých článků!

Ne, protože...