Kdyby byla tam nahoře ta nejvyšší, jmenovala by se Božka?

Tak pokud ten nahoře je bůh Bůh, pak za předpokladu, že by se stanovilo, že to je žena, tedy bohyně, pak by se dalo čekat, že by se jen – podobě jako u Boha – psala s velkým B, tedy ta nejvyšší by byla „Bohyně“.

Ať už bůh/bohové existují (jakože jo), tak to nejsou živošichové ani lidé (tím tuplem ne), takže otázka pohlaví je bezpředmětná. Nemá/jí pohlaví, je/jsou vším. Božskost.
Nejpřesnějji by to mělo být, že je to TO cosi božského. Ale to zní divně. Prostě božstvo.

Božská síla (=entita, energie, bytost,…). „Síla“ je taky TA a přesto je to jen slovo – bez pohlaví – z nějakého důvodu ženského rodu v českém jazyce. Slovo je jen slovo a víc slov je jen víc slov (které mají blíže přiblížit/definovat to jedno konkrétní slovo/vyjádření). Ani nejlepší rétor nemusí dobře popsat určité pocity, zážitky a podobně. To platí třeba pro lásku a podobně jako i pro vyjádření/popsání Boha/bohů. Lidské označení je hodně chabé a může být nepřesné, neúplné a podobně. Na něco ani nemusí existovat slovo/slova. Nedá se to jimi vyjádřit. Představ si třeba komunikaci ve formě telepatie/myšlenek – ale nikoli slov, ale během vteřiny přenášet všechny potřebné informace (nejen symboly/slova – ale zcela přesné myšlenky včetně prožití, procítění, pochopení,… na co by nestačily ani stohy zapsaných papírů). Komunikace na prvotřídní úrovni, kde je vše přeneseno/vyjádřeno na 100 % s plným pochopením.
Jenže bůh/bohové jsou zatím mimo naše chápání (snad jen v takové základní představě/náčrtu – vzhledem k našim poznatkům), takže je to jedno. :D