Kdy přesně jste přestali oslovovat ostatní soudruhu/soudružko?

Z formulace otázky se nemohu ubránit dojmu, že máš o tomto oslovení zkreslené informace. V běžném životě se totiž nikdy nepoužívalo. Co si vzpomínám, tak soušku učitelku jsme měli na ZDŠ. Později bych si nedovolil nikoho vážně tak oslovit. Hrozila újma na zdraví.

Mala som šťastie na prácu, kde oslovenie „pán“ bolo aj v čase socializmu.
Možno je to pre mnohých prekvapujúce, ale okrem silových rezortov bezpečnosti a ozbrojených síl a organizácií KSČ, oslovenie „súdruh“ ani na pracoviskách, ani na úradoch, nebolo povinné. Lenže mnohí o tomto nevedeli a mnohí sa báli nepoužiť toto oslovenie v oficiálnom styku.
„Pán a Pani“ ani v časoch socializmu nevymreli.

Upravil/a: led

Těžká otázka. Obecně byl tento způsob zapuzen po revoluci. Avšak vzpomínám si, že už drahně před převratem moje kolegyně /komunistka/ docela často našeho společného šéfa /nestraníka/ oslovovala „soudruhu Blablabla“ a předsedovi místní ZO KSČ říkala pane! Zkrátka a dobře, koncem osmdesátých let velmi záleželo na vztazích a poměrech na pracovišti i v místě bydliště.

Upravil/a: dudu

Poněkud „hloupá“ otázka..... :)
Takto jsem oslovovala pouze vyučující ve škole…
Jinak to po mně nikdo nikde do r. 1989nežádal! Nevím, co pamatujete Vy a z jakých informací či filmů vycházíte.
Naposledy jsem vypustila z úst soudružku učitelku a soudruha učitele v r. 1975.
Od SŠ se používalo oslovení paní profesorko, stejně jako dnes..

Vedoucí laboratoře v mém 1 zaměstnání /po škole/ soudruh nebyl, vedoucí lékař – primář také ne. Další v KSČ byl, oslovovali jsme ho všichni: „Pane doktore.“
Ředitel polikliniky (člen KSČ) byl pro všechny pan ředitel nebo MUDr. V…ch

Netuším, jak jste stár. Soudě podle otázky spíše mlád a zřejmě tak trochu mimo mísu žijící s bujnou fantazií… 😉

Upravil/a: da ny