Kdy odcházíte z kina? Když jdete do kina, odcházíte během závěrečných titulků nebo vydržíte až do úplného

Jak kdy. Většinou až po titulcích.
Nechávám doznít emoce z filmu.

Většinou odcházím až po titulcích a to z několika důvodů.

• Jak už bylo řečeno – vstřebání emocí /odpadá, pokud ve filmu žádné emoce nebyly, i to se stává/
• Titulky doprovází většinou i hezká hudba, takže ji poslouchám
• Po titulcích někdy bývá ještě kousek děje a to se dopředu neví, jestli bude nebo ne, takže musím počkat, nechci o ten závěrečný kousek přijít
• A teď přemýšlím, jestli mám napsat, že mi to přijde i trochu jako slušnost, nevystřelit ze sálu hned, jak zkončí poslední záběr filmu. Spousta lidí to za neslušné nepovažuje, takže jsem asi mimo já.

Byly jsme s dcerou na Rozbřesku a tam zrovna po titulcích ještě kousek děje pokračuje, takže, kdo na to půjdete, tak neodcházet předčasně! Nebo dopadnete jako ti, co se museli zastavit u východu ze sálu a ještě zvědavě koukat na plátno z naprosto nevhodného úhlu, co se to tam ještě odehrává. 🙂

A ještě jsem chtěla napsat, že jsem zažila /asi tak před dvaceti lety/, že zkončil film a nevstal vůbec nikdo, byl plný sál a všichni seděli až do konce titulků a pak dokonce ještě chvilku, když už se nic nedělo. Tak na nás všechny ten film tenkrát /nedlouho po revoluci nebo ještě před, nevím už/ zapůsobil. Byl to film Valmont. Už jsem to pak nikdy znovu nezažila, tu zvláštní atmosféru. Dokonce ani, když jsem šla po nějaké době na Valmonta znovu /občas filmy v kině opakovali/

Do kina nechodí a TV při titulkách přepínám.

Když jsem chodil do kina, tak jsem odcházel zároveń s davem. A bylo jedno co si dav myslí o mých emocích.
A do kina už nechodím. Co se zavedla móda nějaké vysušené kukuřice zapíjené jakousi kalnou tekutinou v kelímcích, tak si nejsem jist, zda jsem v kině nebo v bufetu. A platit vstupné o bufetu se mi zdá trochu trapné.

Vyčkávám do úplného konce, nechám odejít nedočkavce a vyhnu se tím frontám. Odcházím uvolněná, v pohodě a nechávám přemítat požitek z filmu, nemusím čekat, kdy do mě někdo vrazí. 🙂

Titulky – výplatnú listinu si prečítam. Zaujíma ma totiž aj to, kto pozametal črepiny a umyl dlážku (viď nekonečné americké titulky). A človek si pri tom oddýchne od filmu.

Přiznám se že většinou odcházím během titulků,protože se mi chce strašně moc na malou…na druhou stranu jdu do kina tak dvakrát za rok,když už se nemůžu dočkat nějakého filmu.
Přiznám se taky,že kousek děje za titulky mi utekl hned ve třech filmech,o kterých tedy vím.Kdysi to byl Johny English,kterého jsem nahrávala z tv,u Harryho Pottera a tajemné komnaty jsem na to přišla až když jsem si po několikáté film pouštěla a jednou jsem nechala film dohrát až do konce,tak tam byl profesor Lockhart na plakátě ve svěrací kazajce.Třetí film byl Piráti z Karibiku-Až na konec světa,kde se po deseti letech na moři Will coby nový kapitán Bludného Holanďana vrací na jeden den za Elizabeth a jejich synem.

Až když se rozsvítí.Nechci si vysypat zbytek popcornu :o)