Avatar uživatele
anonym

Kdy jste se naposledy?

báli,když jste byli sami doma?

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 4Pro koho je otázka zajímavá? kropitko, annas, Jahoda, anonym před 5289 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
kropitko

Nikdy…ale je pravda,že jsem mockrát přemýšlela o tom,že bych se asi občas měla bát…teď mě jen napadá,že když jsem bydlela před půl rokem na samotě a běhali tam divočáci,že jsem se bála,jestli je nepotká syn,až se bude vracet,ze školy…
Doplňuji:
máte pravdu panenko,teď jste mi to připoměla,cca před 4 roky jsme s dětmi spali ve stanu u vody a jelikož jsme byli chytat ryby,tak kolem stanu bylo spousta návnad na ryby,no a ježci se kolem nás jen hemžili,strašně dupali a prskali,nevěděla jsem co to je,bála jsem se vylézt ze stanu…

Upravil/a: kropitko

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
panenka

Naposledy jsem se bála před rokem o prázdninách to jsem manžela neměla doma (byl v Německu na 14 dní)a já měla přes noc otevřené okno.Jak jsem si šla lehnout tak jsem slyšela jak kolem našého domu něco chodí a tak jsem vstala otevřela okno se sprejem a panvičkou v ruce a nakonec jsem zjistila ,že to byl ježek.Když se mě pak manžel vrátil dom tak jsem mu vše vykládala a on se mi hrozně smál 🙂.Občas když si na to vzpomenem tak se tomu pěkně zasmějem.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
dudu

Před léty jsem se docela bál, když jsem za jedné letní noci hltal román o Drakulovi, to jsem zavřel i okno a nos schoval pod přikrývku.
Dnes, coby metrákový a letitý chlap mívám pocity kupodivu rozporuplnné. Když někdy na podzim sám přespávám na chalupě, tak mívám určitou tíseň a tu řeším zatažením závěsů na oknech, ale naproti tomu o horkých letních nocích klidně spím při otevřených dveřích. Je ovšem pravda, že dvůr máme obehnán zdí a uzavřen, takže teoreticky za mnou mohou do postele hupsnout pouze kočky, lasice, užovky a podobná roztomilá havěť. Případných pokusů o znásilnění se však neobávám.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
annas

Já se strašně bojím bouřky, zvláště když jsem sama doma. Schovám se i s hlavou pod peřinu, dám si vatu do uší, abych neslyšela hromy a neviděla blesky.
Když není náhodou manžel doma, stěhuji se do 1. poschodí. Když jsem spala v přízemí, jednou se mně totiž stalo, že v noci zápasil náš kocour s kunou. Bojovali spolu na okně, nějak vyrazili síť, ale naštěstí se dostali jen mezi vnitřní a vnější okno. Strašně mě vylekali. Ani už nevím, kdo z nich zvítězil. Kocour ale přežil.
Občas nám někdo v noci přeleze plot, natrhá si meruňky, broskve, prochází se po zahradě. I když je od vás daleko, příjemný pocit to není.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Někdy takový pocit mám občas v noci.Měl jsem před lety návštěvu zlodějů,kteří mne ukradli horské kolo.Byl jsem v práci když se to stalo ale někdo je vyrušil.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Michal

Včera.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
BENYTA

Věřte,nevěřte,nik­dy.
No možná taky proto,že sama žiju téměř celý život…
Jenže mám smečku pejsků,a i když jsou trpasličí,s nimi se bát nemusím /čím jsou menší,tím jsou hlasitější/ i když bych se ubránit musela sama/,stačila bych se připravit…psíci jsou posteloví,ale stejně v noci lítají po zahradě,mají otevřené dveře na dvůr…spinkají,pokud máma sedí u té svítivé bedny,jak bedna nesvítí,jsou ve střehu – pro nepejskaře – pokud vypnu počítač,nastává doba hlídání,nejdřív u koupelny,pak u postýlky.Většina V postýlce.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
lorja

Já v noci na pondělí.Měla jsem žízeň a šla se do kuchyně napít.Nakoukla jsem do pokoje k synovi a on nikde. Hrklo ve mě jako ve starých hodinách.Je mu přeci jen jedenáct a na toulání po venku má ještě čas.Už jsem chtěla jít pro manžela,když jsem uslyšela chrupnutí.Syn se ve spánku skutálel za postel a já ho od dveří neviděla.Tentokrát jsem se nenapila čaje,ale nalila jsem si štamprlku slivovičky na vzpamatování.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
MileyCyrus

jukni na www.kesha-kajik.blog.cz

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Luss

doma (tedy tam kde jsem vyrostla a kde bydli moji rodice) se nebojim vubec (mozna jako mala nekdy, kdyz jsem zustala sama doma). v byte, kde jsem roky zila s pritelem jsem se take nebala, je mensi a jakoby prehlednejsi. ale koncem dubna jsem hlidala kolegyni kocku, protoze je to celkem z ruky, tak jsem tam i prespala. maji obrovsky byt v cinzaku, stare parkety. kocku neberu jako zadneho hlidace a myslim, ze by celkem nijak nereagovala, kdyby tam nekdo vlezl a proto jsem si tam pripadala divne. ten stary (ale krasny) cinzak jakoby zije, vrze, praska, je slyset kroky od sousedu. v jednu chvili jsem mela pocit ze to vrzani kroku je primo v loznici a to jsem teda vyskocila jak na perkach – a nikde nic… :) jen dukaz jak pracuje lidska fantazie. pak uz jsem vytuhla behem chvile, ale na moment me ta fantazie dobehla…

před 5289 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Já se strašně bojím bouřky, zvláště když jsem sama doma. Schovám se i s hlavou pod peřinu, dám si vatu do uší, abych neslyšela hromy a neviděla blesky.
Když není náhodou manžel doma, stěhuji se do 1. poschodí. Když jsem spala v přízemí, jednou se mně totiž stalo, že v noci zápasil náš kocour s kunou. Bojovali spolu na okně, nějak vyrazili síť, ale naštěstí se dostali jen mezi vnitřní a vnější okno. Strašně mě vylekali. Ani už nevím, kdo z nich zvítězil.
Občas nám někdo v noci přeleze plot, natrhá si meruňky, broskve, prochází se po zahradě. I když je od vás daleko, příjemný pocit to není.

před 5289 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
kropitko

máte pravdu panenko,teď jste mi to připoměla,cca před 4 roky jsme s dětmi spali ve stanu u vody a jelikož jsme byli chytat ryby,tak kolem stanu bylo spousta návnad na ryby,no a ježci se kolem nás jen hemžili,strašně dupali a prskali,nevěděla jsem co to je,bála jsem se vylézt ze stanu…

před 5289 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
panenka

Můžu vám Bubco říct,že jsem v ten moment byla tak posraná 🙂strachy jak jsem se bála že kdyby se mě někdo na něco zrovna zeptal tak mu neodpovím.

před 5289 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
panenka

Máte pravdu kropítko pardon za překlep.

před 5289 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

Ta otázka mě napadla, když jsem si bůhvíproč vzpomněl na jeden zážitek.To šli „naši“ do kina,zůstal jsem sám doma. A pustil jsem si rádio.Vysílali nějakou detektivní hru,ty přidušené hlasy,plné napětí,v pozadí zvuky,dramatická muzika..... Dopadlo to tak,že jsem měl pěstičku narvanou v hubičce a bylo jasné,že to přežije buď rádio,nebo já.Já žiju.
Jako polehčující okolnost by se dala uvést skutečnost,že mně bylo jenom dvacetdevět let.
Vážně – cca 10.
Ale na ty chvíle krystalického děsu už asi nezapomenu.
P.S. Taková legrace – dnes jsem šel po jedné ulici a četl jsem si dopis.Znám to tam a vím, že se prochází kolem domu,kde za vraty číhá vlčák,velikej jak kontejner.Já na něj zapomněl,on splnil svoji povinnost,zařval na mě tak z necelého metru.Jen tak tak jsem ovládl své útroby.Ale sdělil jsem mu,poměrně nahlas,co si o něm myslím,a kde bych byl nejradši,aby byl.

před 5289 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek