Odpoveď byla označena jako užitečná
První reklamu, kterou za ni lze považovat, i když ve velmi stručné
podobě, objevili archeologové v Egyptě. Jedná se o nápis na hliněné
tabulce starý asi 4000 let. Na tabulce je vytesán nápis „Zde žiji já,
Rinos z Kypru z milosti bohů obdařený uměním vyložit neomylně každý
sen.“
Rozmach inzerce nastal s vynalezením knihtisku, tedy v polovině
15. století. Nejprve inzerovali knihtiskaři své nabídky, s vydáváním
periodických novin došlo ke skutečnému rozmachu inzerce, kde se objevovaly
již inzeráty s propagací výrobků či služeb. Inzeráty nebyly nijak
reklamní, jednalo se pouze o text, tedy spíše měly informativní charakter.
Cílem bylo, aby se lidem dalo najevo, že daný produkt na trhu existuje a oni
o něm získali jakési povědomí.
Brzy však výrobci pochopili, že aby čtenáře zaujali, pouhý text k tomu
nestačí. Proto k reklamě začali přidávat obrázky a graficky
zvýrazňovaly jisté prvky.
Ve 20. století se inzerenti zaměřili také na děti. Zaujmout tuto cílovou
skupinu nebylo nikterak jednoduché, proto musela být reklama velmi
specifická. Reklama se tedy stala součástí pohádek, kdy si daný produkt
nebo službu oblíbil hlavní hrdina.
Ve 20. letech 20. století začíná tištěným médiím konkurovat rozhlas.
Po 2. světové válce byla vynalezena televize, která se stala rájem pro
reklamy. Využívá totiž sílu obrazu, který na naše emoce působí více
než psané nebo mluvené slovo.
V antice obchodníci a řemeslníci propagovali své výrobky pomocí reklamy. .Před svými dílnami a stánky vystavovali své výrobky a co nejhlasitěji je vychvalovali. Jíní svou nabídku psali na různé tabule a vývěsní štíty.V Římě už byli profesionální vyvolávači, oznamujících veřejná nařízení a novinky.Tyto zprávy prokládali, stejně jako dnešní media, reklamními nabídkami a oznámeními.Po vynálezu knihtisku se reklama přenesla od vyvolávačů do tisku a objevily se tak první skutečné inzeráty.
V devatenáctém století se v evropských městech začaly objevovat plakátovací sloupy.Tyto měly zabránit všudypřítomnému vylepování plakátů na stěny domů.. Poprvé se objevily v německém Berlíně a podle jejich objevitele se jim dodnes říká Litfassovy sloupy. .Koncem devatenáctého století už mnoho výrobců používalo obchodní zančku která měla ulehčit identifikaci výrobků a vylepšit jejich odbyt.Ve dvacátém století objevili reklamu také umělci a reklamní plakáty se tak staly i uměleckým médiem. .V padesátých letech se do reklamy v Americe zapojili i známé filmové hvězdy. .Americká reklama se do Evropy dostala hlavně se značkami Coca-Cola nebo Marlboro.
http://www.smartadpro.cz/historie-reklamy/97
Doplňuji:
Není to moje tvrzení, ale ze zdroje, i když pravidelné televizní
vysílání začalo v r.1936 – společnost BBC, tedy po 1. světové
válce. .
„Po 2. světové válce byla vynalezena televize ..“ tato věta je špatně formulovaná, mělo být spíš uvedeno „rrozšířeno vysíláni televize“. U nás začalo vysílání v r. 1953. Stejně v r. 1953 Společnost RCA vyvinula první úspěšný systém barevné televize a zahajuje komerční vysílání.
http://www.urel.feec.vutbr.cz/index.php?page=mezniky_televize
Upravil/a: annas
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit |
Reklama je možná stará jako samo lidstvo či od vzniku obchodování. Ve svých prvopočátcích ovšem existovala pouze v grafické podobě: Stále ještě se s touto formou reklamy můžeme setkat na tržištích, kde jeden obchodník přes druhého ukazuje obraz předmětu a vychvaluje své zboží. Reklama v ústní psané podobě samozřejmě přichází později.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Reklama
0 Nominace Nahlásit |
Dovolím si poopravit tvrzení annas. Televize nebyla vynalezena po
2. světové válce, nýbrž již ve století páry, tj. devatenáctém.
Viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Televizn%C3%AD_vys%C3%ADl%C3%A1n%C3%AD
0 Nominace Nahlásit |
Cituji:
Už v antice využívali obchodníci a řemeslníci reklamu k propagaci výrobků a služeb. Před krámky či dílnami okázale vystavovali výrobky nebo jejich symboly a hlasitě je vychvalovali. Někteří už tehdy zveřejňovali své nabídky v psané podobě na vývěsní tabuli nebo přímo na zdi domu.
Starý Řím měl profesionální vyvolávače, kteří vyhlašovali veřejná nařízení a dávali na vědomí důležité novinky. Mezi hlášení vkládali reklamy na zboží – podobně jako dnešní televize nebo rozhlas.
Veřejné vyhlašování nebo vybubnovávání zákonů a úředních sdělení přetrvalo mnoho dalších století až do dob zcela nedávných. Ve středověku si obchodníci někdy najímali vlastní vyvolávače, aby v ulicích měst chválili jejich zboží. Trvalou reklamou byly vývěsní štíty hostinců i dalších živností.
S vynálezem knihtisku přichází doba tištěné reklamy. Letáčky a plakáty nahrazují vyvolávače a po zavedení novin se objevují první skutečné inzeráty atd.
annas, hovoríte o grafickej, či písomnej reklame. Ale tej predchádzala reklama šírená ústnym podaním, ktoré sa nám žiaľ nedochovali. Ale, keď pozrieme staré báje, či povesti, spomínajú sa v nich akýsi ´krikľúni´ na trhoviskách, zvolávači na divadelné predstavenia a športové hry, aj to všetko boli prakticky reklamy.
Ad led, máte pravdu. Napadá mě třeba česká středověka hra o třech Mariiích, v níž trhovec nabízí zázračnou mast …
Zajímal mě původ slova reklama. Napadlo mě, proč se o těchto mluvených reklamách nepíše. Zřejmě kvůli původnímu významu slova. Slovo „reklama“ pochází z francouzštiny. Původně označovalo novinovou upoutávku na spodním okraji stránky. Vzniklo ze slovesa „réclamer“ – „žádat, reklamovat, vymáhat“ (z latinského „reclamare“ – „znovu volat“, v posunutém významu „hlasitě odporovat“).