Frázi vymyslel někdo, kdo se setkával s lidmi, kteří byli upřímní, říkali to, co se shodovalo s jejich myšlením, I když se to vyjádření někomu nelíbilo.

1. Takoví by měli být všichni lidé, nepřetvařovali by se. . Bohužel v současnosti se tato upřímnost nenosí, zvláště když jde o kritická slova, byť pravdivá.

Takové jsou děti a blázni – ti říkají pravdu.

2. Někdy fráze poukazuje na přímé, nepříjemné nebo netaktní vyjádření toho, co si kdo myslí, co cítí, nebo co mu vadí na jiných.

Jde o upřímnost, i když je možné frázi vyslovit ironicky. Ale někdo může mít v srdci jed, na jazyku med, pak se přetvařuje, není upřímný.
–
Nezáleží přímo na vyslovení, jedině při ironii. Jazyk je sice orgánem řeči, pomáhá vyslovovat některé hlásky, jinak hlas vzniká kmitáním hlasivek. Takže jde o přenesený význam. Pokud něco nevyslovím, tak jde je o myšlenky, které neublíží. Přeci zlá slova jsou ta, až když je někdo vysloví. Proto se říká mlčeti zlato …

Upravil/a: annas

Otázka kdo vymyslel přísloví tě neni hodna. Přísloví se jen tak nevymýšlí, ale vznikají v lidové slovesnosti. Nikdo se už nedopátrá kdo přísloví jako takové vyslovil poprvé. A to se týká všech přísloví. Na hlase nezaléží, ten samotný nic nevyjadřuje, hlas ovládá mozek a cit, stejně tak mozek určuje jazyku, co má říct.

Kdo se řídí tímto příslovím, to nemá v životě snadné, protože říká to co si myslí a za nic se neschovává.

Nezáleží až tak na hlase, jako spíš na schopnosti vyjádřit to, co skutečně cítí. Schopnosti být upřímný.

Přísloví vzniká na základě chování a jednání lidí. Prostě se lidem líbilo, když byli upřímní v řeči, měli „srdce na dlani“.
Měli bychom být upřímní k sobě. Měli bychom být upřímní a rovní i k druhým. Neklamat své srdce a hlavu a mluvit tak, jak se cítíme a říkat to, co si myslíme. 🙂