Kdo ovlivnil váš výběr budoucího povolání?

Film a láska.

Som nevinná, súdruhovia… tak akosi sa kedysi v minulom režime hovorievalo ak vám prisudzovali čosi, v čom ste nevinne. Rovnako to bolo aj s mojim povolaním. Vybrala som si úplne niečo iné, tvrdohlavo som sa nedala ovplyvňovať rodinou a ani školou, podala prihlášku a čakala. Neprijali ma. Jedného dňa prišla pozvánka na pohovor, ktorý následne prevrátil celý môj život. …a za viac než polstoročie som v tejto práci prežila tisícročia ľudských osudov a ešte stále ich prežívam.
Kto poslal pozvánku, viem, ale kto bol ten skutočný páchateľ a skrytý Mefistofeles, ktorého som neskôr občas preklínala i blahorečila, som sa nikdy nedozvedela.

Můj táta. Chtěl jsem odmalička dělat to, co on a docilil jsem toho. Po 8 letech jsem došel k pevnému přesvědčení, že to není vono. Potom po dlouhé cestě, která trvala dalších asi 8 let jsem zacal dělat, po čem jsem toužil asi 15 let, a to je podnikání. Být svým pánem je dobré.

Upravil/a: quentos

Vybral jsem si sám – a blbě. Dnes by bylo moje rozhodnutí jiné. Ale čo bolo, bolo, terazky som dôchodcom.

Byla to moje volba, v deváté třídě, někdy v r. 1967. Podle toho, co mě začalo zajímat. A byla to trefa, nikdy jsem nelitoval a dělal jsem to celý život. Možná také proto, že v mém oboru jde vývoj stále dopředu a aby to mohl člověk dělat, musí se celý život vzdělávat.

Pro prodejce moderního umění jsem se rozhodl sám. Pracovat jako dělník také napadl mě, ale rodina mi pomohla tento cíl realizovat.

Můj táta. Mé zájmy byly celkem hodně široké, ale jako hlavní to byly motory. V mém mládí hlavně motorky. Dokonce jsem si i jednu terénní sám postavil a jezdil.
Auta také, ovšem ta byla tehdy, zejména pro mladé, nedosažitelným luxusem. Takže můj záměr proto byl, automobilní průmka.
Ovšem otec, elektrotechnik, vyštudovaný před válkou na elektroprůmyslovce v Praze, mne přesvědčil, že by pro mne byl tento obor vhodnější a i výhodnější.
A měl plnou pravdu, nikdy jsem této rady nelitoval a celý život se „elektrikařinou“, na, víceméně nejvyšší kvalifikaci, živil. Posledních cca 15 let, od roku 92, celkem dobře i jako OSVČ.
To je, co se týká konkrétního povolání.
Jinak, co se týká i jiných oborů, vzhledem k potřebě zajištění „existence“, nutnosti a i zájmu, tak toho, jako samouk, zvládám poměrně hodně. Holt „Ferda mravenec“, práce všeho druhu. 🙂

Částečně rodiče. V tu dobu jsem byl ještě pubi, nerozkoukaný, tak mi poradili. A docela se trefili, i když později jsem odbočil k tomu, co mne opravdu bavilo

Asi to mám nejvíc po tátovi. Od té doby jsem se posunul trochu bokem, ale základ zůstal.