Kdo rozhoduje, jestli dva spolu začnou chodit? Muž, nebo žena?

😄😄😄

Ta žena „zařídí“, že o tom rozhoduje ten muž 😛

Jak u koho, lidé, v tomto, nejsou stejní. Někdo, když řekne „Ne!“, tak je to opravdu konečné ne; e contrario jsou lidé, kteří ti vyhoví jenom proto, protože jsou tak vychovaní a nesnesou být v oposici, nebo se stavět na odpor (otrocká povaha). Opravdu: co člověk, to originál. Jistě, většinou podle určitého mustru, ale pořád originál.

Jinak oba o tom rozhodují, nicméně obecně je více mužů, co myslí koulemi a kládou, než holek, co myslí kozami a frndou. Takže je více pravděpodobné, že „tahá na nitce“ holka kluka, než naopak. Ale není to vyloučené!

Já znám spoustu holek, se kterými by „nic nebylo“, i kdyby byla poslední na světě: je jí devatenáct, rypák má, jak řezník Krkovička, kozy vytahané, přibližuje se svou tonáží k obesitě, takže takový mrož, a k tomu je šmudlina – tepláčisko, pod ním rifle, a to nosí, prosím pěkně, týden! Tak co s takovou babou, jako? Bych se zblil, proboha! 🤢😅

Upravil/a: Filip84

Žena, ale muž si aspoň myslí, že v tom má rozhodovací podíl. Kdepak, záleží vždy na ženě. 😉

HODÍ SI MINCÍ A JE HNED JASNO.

Většinou asi žena a pokud je šikovná, tak to nastraží tak, aby to vypadalo jako rozhodnutí muže.

Oba.

Je to individuální. Někdy žena, jindy muž.

Ve vztahu záleží na sympatiích. A to záleží na obou. Já se rozhoduji, zda si dám pivo nebo něco jiného, nebo nic, ale ve vztahu je více faktorů a každý vztah je jiný.

Jak to, kdo, přece oba. Jeden musí navrhnout, druhý přijmout. Jenomže, ono přece nejde o to jedno přijetí na jedno a první rande, protože to se dá i formálně a bez dalších závazků absolvovat
Jenomže to chození je dosti dlouhý kontinuální proces, při kterém se ti dva sbližují, a pokaždé se oba rozhodují zda dále ano či ne.
A že o tom taky mluvíme, aspoň jeden by měl vědět proč vlastně dobývá. Jestli mu jde o to dostat toho druhého do postele, k oltáři, nebo něco jiného. A ten druhý by to měl postupně pochopit, a rozhodnout se podle toho, zda o to má zájem..

Ve skutečnosti rozhodují obě strany. Chodit spolu začnou teprve, když se na tom oba lidé dohodnou a oboustranně to chtějí. Muž nebo žena mohou sice cítit silné pocity k druhé osobě a mít touhu začít s ní chodit, ale pokud ten druhý nesdílí stejné pocity, vztah nemůže fungovat. Vytrvalost může pomoci v budování vztahu, ale konečné rozhodnutí je na obou stranách. Touto logikou, pokud žena chce „sbalit“ muže, také může, předpokládá se ovšem, že muž také má zájem o vztah.