Kdo nebo co je verbíř?

synonyma myslím neexistují, částečně proto, že verbíři už dnes nejsou. Byli dřív, chodili po domech a verbovali (tj. odváděli) matkám syny na vojnu. (Tehdy se chodívalo na vojnu na 15 let, takže mnohdy šlo o pěkné psychické drama, matky dobře věděly, že syn se jim taky nemusí vrátit).

Ještě dodatek. Slovo verbíř je odvozeno od slovesa verbovat. To jsme přejali z němčiny, kde werben znamená najímat, ale také získávat, propagovat, dělat reklamu a dokonce i ucházet se o děvče.
Sloveso werben má nějaký starogermánský původ, význam středohornoně­meckého hwerban byl otáčet se, obracet se. Jak otáčení souvisí s naším verbováním, vysvětluje Jiří Rejzek ve svém slovníku takto: „Vývoj významu byl přes otáčet se, být neustále zaměstnán, k aktivně někoho získávat.“ Jinými slovy, dodávám já: Když někdo někoho chce získat neboli neverbovat, musí se při tom pěkně otáčet, středohornoněmecky hwerban.

Dodám ještě, že hezké slovo verbuňk patří do příbuzenstva slova verbovat, protože tento tanec se tančil při odvodech, a že sem patří i nadávka verbež – souvislost je v tom, že na vojnu právě naverbovaní, zverbovaní kluci se nikdy nechovali podle pravidel společenského bontónu.

Dnes se slovo v původním významu – najímat vojáky, např. verbovat na vojnu, do cizinecké legie, neužívá. Ale setkáme se s ním ve smyslu „lákat za člena nějaké organizace".

Podle rozhlasové stanice Regina

Verbíř by člověk, který prováděl nábor nových rekrutů na vojnu. Chodil po domech ale hlavně po hospodách kde podnapilým mladým mužům nasliboval hory doly a jak se nebude mít skvělě když podepíše, že půjde na vojnu. Synonymum by mohlo být náborový důstojník.
Ve filmu S čerty nejsou žerty takový verbýři jsou vidět. Verbujou čerta v hospodě.