Kdo byli malomocní? Jak se léčili? Setkáme se s nimi ještě někde?

Pokud vám někdo řekne, že si nemáte nechat ujít návštěvu leprária, místa, kde jako vyhnanci izolovaně žili až do roku 1957 nemocní leprou, zřejmě budete vážně přemýšlet o jeho duševním zdraví. Nicméně zajedete-li si dvacet minut lodičkou z krétského přístavu Eloúnda na ostrůvek Spinalonga, litovat nebudete.
Zvláštní kapitola dějin Spinalongy se začala psát v roce 1903, kdy byla určena jako poslední útočiště lidí, nakažených leprou. Tehdy se ještě lidé domnívali, že lepra je velmi nakažlivá a tak bez milosti posílali nemocné z dosahu civilizace.
Procházíte-li se rozbořenými uličkami místa s nesmírně působivou atmosférou, s překvapením si uvědomíte, že zdejší nemocní se smrti jen tak lehce nevzdávali.
Zakládali rodiny (narodilo se tu mimo jiné na dvacet zdravých dětí), měli tu svá pekařství, kino i knihovnu, dva kostely a žili v rámci možností obvyklým životem.
Jedenkrát týdně přijížděl ke Spinalonze lékař, který ošetřoval nemocným rány – to bylo jediné spojení s vnějším světem. Spinalogna je ostrov velice krásný, dramaticky působivý, kolem nějž je ta nejkřišťálovější voda z celé Kréty.
Zdroj: Wikipedia a zkušenost z návštěvy

Lepra (též malomocenství či Hansenova nemoc) je infekční onemocnění, způsobované bakterií Mycobacterium leprae, která má sklon napadat periferní nervy a jiné chladnější oblasti těla – kůži a sliznice.Ničí lidský imunitní systém a způsobuje znetvořeniny na končetinách a na obličeji.
Odhaduje se, že leprou v současné době trpí 10–11 miliónů lidí, zejména ve střední Africe a jihovýchodní Asii, známé jsou ale i případy z jižní Evropy, zejména Španělska a také z Rumunska. V Rumunsku se vyskytuje minimálně od 50. let, což ale bylo tajeno Ceauşescovým režimem.
K léčbě malomocenství se dnes používají specifická antibiotika.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Le­pra