Kdo a kdy vymyslel linoleum a jak vzniklo jeho pojmenování?

Jak to vzniklo nevím byla to smněs mletého mramoru a drceného korku a pojiva. Zvrchu byla vrstva laku Nyní je to registrovaná obchodní značka a mimo majitele licence jí nesmí nikdo používat. V hovorové češtině se tak říká všem podlahovým krytinám

R. 1844 získal Angličan E. Galloway patent na výrobu podlahové krytiny z rozmělněného korku spojeného gutaperčou. V principu to bylo prbní linoleum.
V roce 1860 použil Walton jako pojiva korku místo kaučuku lněný olej a kalafunu (borovicová pryskyřice), které se staly základem pro výrobu linolea. Namísto korku se nyní používají dřevitá moučka a jutová tkanina.
Linoleum i v dnešní době představuje 100% přírodní produkt. Je biologicky odbouratelné a nenarušuje přírodní prostředí. Od poloviny 20. století mu silně konkurují podlahoviny z polyvinylchloridu (PVC). Ty jsou sice méně hořlavé, ale na druhé straně při jejich hoření vznikají zdraví velmi nebezpečné chemické zplodiny. Navíc obsahuje zdraví škodlivé ftaláty.

Linoleum v pravém slova smyslu si nechal patentovat v r. 1863 Angličan, Frederick Walton.
Traduje se , že na myšlenku ho přivedlo tvrdnutí lněného oleje při malování olejových obrazů na plátně. Walton použil tentýž princip pro “své” linoleum: ke lněnému oleji a pigmentům, které tvoří základ olejových barev, přidal – jako jeho předchůdce – korkovou drť a pryskyřici. Navíc tam však přimíchal dřevěnou moučku a mletý vápenec a zejména spojil tuto vrstvu s hrubým jutovým tkanivem, které tvořilo podklad lina. Samotný název pak odvodil Walton z latinských výrazů pro len (linum) a olej (oleum).
Vznikla tak podlahová krytina vynikajících užitných vlastností: byla “teplá”, odolávala vodě a vysoké teplotě (odhozená zápalka, cigareta), měla nevtíravý a neprošlapatelný vzorek a přitom všem životnost 30–40 let.

Zdroj: http://www.qu­ido.cz/objevy/li­noleum.htm