Kde jste byli 17.11.1989?

Bylo mi 16 chodila jsem do druháku, zatáhla jsem školu a byla se svým klukem, šli jsme se kouknout, ale jen na chvíli. Takhle jsem nechodila do školy cca týden, pak jsem z toho doma měla pěkný průšvih,,rodičům jsem tvrdila, že chodím do školy.

Byly mi čtyři roky, byla jsem doma a motala se pod nohy rodině při shonu při chystání babiččina pohřbu. Ten byl 19. listopadu a naši až ten večer asi po týdnu měli čas konečně zapnout televizi – a nestačili zírat. Dalšího rána jel táta do Rakouska na služební cestu a když po nich rakouští celníci na hranicích nechtěli pasy, usmívali se a ukazovali jim zdviženýma prstama V na znamení vítězství, došlo mu, že to asi fakt je definitivní.
Mimochodem, rodinnej talent k unikání zásadním dějinným událostem jsem podědila i já :o) v době Interntu a mobilů jsem dokázala až 12. září 2001 s údivem zaregistrovat, že se předchozího dne stalo něco sakra vážnýho. A to jsem normálně chodila do školy a běžně fungovala. Jsem zvědavá, co budou jednou ignorovat moje/bratrovy děti…

Možno vás prekvapím, ale normálne som pracovala. Dokonca aj v ďalšie dni. 🙂

Byla jsem doma,koukala na tv.A počítala kolik mě bude až až… Tu bude ta země neomezených možností…A jsem spokojená.

V práci. Někdo stávkoval, já ne.

To si pamatuju, byl jsem v práci na ranní a jinak potom při TV.

Toho večera jsem byl s přáteli v restauraci.Až v sobotu, kdy se konala burza s gramofonovými deskami jsem se dozvěděl plnou pravdu co se skutečně odehrálo.

Bylo mi neco pres 13,byla jsem v 8.tride ZŠ a zrovna jsem mela nastipnutou klicni kost,takze do skoly jsem nechodila.Velkou zmenu jsem nijak nepocitila,vzpo­minam si,ze ve skole jsme soudruzce ucitelce najednou zacali rikat pani ucitelko,a trochu pozmenilo ucivo.

Coby žák třetí třídy ZŠ jsem se vracel autobusem (pamatuju si, že měl SPZ PS 69–78 🙂 ze školy v přírodě. Ještě den předtím nás soudružka učitelka učila písničku o tom, jak balalajku Aljoša zrobil 🙂

Byla jsem doma , sledovala jsem událost v televizi.

Já jsem koukala na televizi a chystala se slavit narozeniny…
Jéžiš, už ani nevím kolikáté…
No, ale prožívala jsem to, to jo.
Čekala jsem, že se něco bude dít a že bude líp…!

Byla jsem tenkrát v práci a myslím,že mi vůbec nedocházelo co se děje.Všichni o něčem mluvili a byli hrozně důležití,ale mě se to nějak netýkalo.Na víc vedení zahlásilo,že kdo opustí pracoviště ,tak dostane výpovědˇ.

Jó, to já jsem byl ještě na houbách, přátelé… 🙂

já byla na houbách ;)