Každou chvíli někde slyším, že dítě pokousal pes..

Udělat zákon na to jakého by si člověk mohl či nemohl pořídit psa je nesmysl. Samotné označení bojový pes je nesmysl který vznikl někde na západě hlavně díky novinářům. Vždy je vina na straně majitele a na tom, jak se o psa stará a jak ho vychovává.

Vždycky záleží na výcviku.Velká plemena psů opravdu nepatří do bytu.Potřebují více času a pozornosti.Měli jsme rottwailera 10 let.Syn s ním od 2 měsíců absolvoval speciální výcvik.Za celou dobu s ním nebyl žádný problém.Povely nebylo nutné opakovat.I když měl volnost pohybu,3× denně jsme s ním ještě chodívali na minimálně hodinovou procházku.Dovedl svou vděčnost za péči dát najevo.

Džaničko, jelikož mám nějaké zkušenosti se psy obecně a navíc jsme měli v rodině dva anglické bulteriery, chtěla bych se také na toto téma vyjádřit. Za prvé s Vámi souhlasím, že je rozumné nenechávat děti samotné se psy, s jakýmykoli, nejen s těmi, co jim říkáte „bojoví“, tuším, které máte na mysli, ale přesný seznam, která plemena tam patří, to má v hlavě asi každý jinak. Žádné takové oficiální rozdělení totiž neexistuje, vymysleli si ho novináři. Tedy děti samotné se psy ne, v zájmu nejen dětí ale i psů. Ne však dělat dětem hysterické scény, aby si snad myslely, že co pes, to pojídač dětí. To nemyslím, že je zrovna Váš případ, to píšu všeobecně, protože i takový případ znám, kdy mělo dítě vlivem výchovy, ne kvůli pokousání nebo tak, panickou hrůzu ze sebemenšího psa, což také nemusí dopadnout dobře, pokud pak narazí v nevhodný okamžik na psychicky labilního psa. Dnes už je to dítě v pohodě, po delší době „terapie“ se mazlí i s velkými psy a ví, jak se ke psům správně chovat.

Píšete, že se každou chvíli píše o napadení psem. A víte proč? Protože to lidé chtějí slyšet. A co to je vlastně každou chvíli? Všimněte si, jak tyhle katastrofické zprávy chodí ve vlnách. Objeví se jedna a najednou další a další, pak to je už trapný, tak je zas rok klid. A to není jenom se psama, takových témat je víc. Ovšem, co mi přijde nefér, když je článek o tom, jak třeba německý ovčák někoho zmrzačil a hned pod tím je úvaha na téma „bojová“ plemena. To se opravdu stává. Na co si průměrný čtenář po měsíci vzpomene? Někde zaútočil pes a psalo se v té souvislosti o „bojových“ psech. Že to byl NO, jezevčík nebo kokr, to už si ani podvědomě nechce vzpomenout, protože to nezapadá do médii naprogramovaného vzorce- „bojový“ pes /to je ten jak divně čumí, dělá jako že nic a pak jednoho slupne málem vcelku jak vlk Červenou karkulku/= deset těžce zraněných kolem.
Pro zajímavost třeba stafordšírský bulterier bývá skvělý pes na canisterapii. Uplatňují se i angličtí bulterieři, to jen co vím s jistotou. Byla jsem na odborné přednášce o canisterapii a tam o tom také mluvili, jaké jsou s nimi super zkušenosti, jediný problém je, že vlivem médií z nich má dost lidí neoprávněný strach.
Takže závěr: Na děti dávat pozor, na nezodpovědné majitele psů si dávat pozor. Nepřeceňovat objektivitu médií a nepodceňovat jejich vliv na naše vnímání světa.

V každém případě to není vina psa,ale majitele.Bratr má bojové plemeno a tam si hrají sním jeho vnuci a nikomu nikdy za 9 let nic neudělal.Je na majiteli jaký má přístup a jak ho vychová.

Džaničko, napsala jste to perfektně.
V takové situaci je opravdu člověk, který to posr*l.
Bojová plemena nejsou „zlá“ – mají jen strašně moc energie, kterou někde musí vybít, pokud ne, tak jim to leze na mozek a dokážou být agresivní.
Také bych dala do zákona něco v tom smyslu, že tyto „hyperaktivní“ plemena si musí pořídit člověk, který s tou kynologií už nějakou tu zkušenost má + aby měl hodně času se jim věnovat … ne je někde uvázat v boudě a pak, když se ten pse dostane mimo, aby byl agresivní.
A k těm dětem – určitě je rozumné jim vysvětlit, že pejsek se nemá tahat ani že se po něm nesmí válet – psi toho dost vydrží, ale nikdy nevíme, kde je ta hranice…pak ho dáme utratit jen kvůli tomu, že dítě „omylem“ kousl, protože dítě na něj skočilo jak na trampolínu…
Abych to nějak shrnula – u těch boj. plemen je opravdu nejdůležitější ta výchova a ten čas, kdy se ten pejsek opravdu vyřádí.

Pes nepatří do bytu, do města (dobře, připuštím výjimky, jako pekinéz a pod, sle s výhradami), je zo zvíře a v bytě nemá co hledat.
To za prvé.
Za druhé:
Mnoho psíčkařů (všimněte si MNOHO, ne VŠICHNI) je nezodpovědných – venčí psa bez náhubku a vodítka (předepisuje to zákon), neuklízí po nich „bordel“.

Pes asi jako takový by asi do města sám dobrovolně nešel, je to věc člověka, který se neumí o něho postarat, vycvičit ho, nezvládá ho.

Proto bych zákonem zakázal „mít mazlíčka“, který může být nebezpečný.

Ať se na mne psíčkaři nezlobí – také jsem byl pokousanej (ve městě), stálo mne 1/2 roku chození na injekce (stály 4,5 tisíce) a od té doby psy ve městě prostě nenávidím (a není to jejich chyba).

viz diskuse:
http://www.prav­nik.cz/forum/to­pic/2627/pes-bez-voditka.html
http://zpravy­.idnes.cz/zakon-pocita-za-psa-bez-voditka-s-pokutou-az-50-tisic-fxb-/domaci.aspx?c=A080521­_211920_domaci_zra

Ano, kazdou chvili to slysite. Ale to jsou prave ty vyjimky, kdy to slysite – dalsich X stovek psu je hodnych. Je to jako s lidmi. To, ze je to bojove plemeno neznamena, ze pokouse vase dite. Vetsina psu se ozene, kdyz je jim neco neprijemne. A vetsina psu taky skonci tim, ze se ozene/zavrci/chnap­ne. Ne ze pokousou. Vice bych se bal jejich hyperaktivity.

Zalezi samozrejme jake dite – jak dospele. Batole (…) musite hlidat porad. Sedmileteho kluka jdouciho poprve do skoly, vychovaneho, ze vi, co ma a nema delat, bych naprosto klidne se psem doma nechal. (Opet – tady zalezi zase na stari psa. Je-li to stene v puberte, pak ho muze chytit rapl. Je-li to dospely vychovany pes, pak naprosto s klidem.)

Je to strasne moc pro a proti – nejde udelat nejaky obecny zaver. S klidem bych nechal dospelejsi sve male deti si s nim hrat. Ale musi byt vychovani oba: jak pes, tak dite. V opacnem pripade ne.

Nesmíte to svalovat všechno na psy. Většinou jsou pokousané děti vinou člověka – když si pořídím bojové plemeno, které má v charakteru bojovnost nenechám si ho hrát s dětmi, které ho budou tahat za srst, uši a ocas – děti si to třeba neuvědomují, ale psa to bolí a tak se brání.

Hlavně kvůli špatnému zacházení lidí se zvířaty se psi bojí a nemají rádi lidi anebo lidi snesou, ale nesnesou nechat na sebe šáhnout, jako ona 10-ti letá fenka.

Náš voříšek měl šťěňátka a nikdy na nás nezavčel, nechňapnul, ani když se jí štěňata narodila pod starými dřevěnými deskami, kde si vyhrabala díru a já na ně hned po narození šahala a přenášela je do boudy, protože strašně pršelo a utopili by se a ona mi pomáhala a přenášela je zase v tlamě. A ani jedno štěně neodvrhla, protože by mělo lidský pach.
My měli hovawarta od štěňátka a nikdy mě nepokousal a že mi bylo pět, když jsem ho dostala a pořád jsem ho tahala a objímala a bůhvíco – všechno vydržel a když mě otec ze srandy honil po dvoře, protože sem mu nechtěla něco vrátit a já u toho ječela, tak on to bral jako útok na mě, zahnal ho štěkáním do kouta a opřel se mu tlapami o ramena, takže se nemohl pohnout. Ale když jsem za nima přišla klidně ho postil a olízl mě =)

Strejda, který tyhle hovawarty chová měl ještě takového toho malého buldoka, takový co má pořád nas*anej výraz jakoby a před tím nás – mě a dva starší bráchy – varoval, že pohladit ano, ale nic víc, protože když se zakousne už nepustí, dokud ho vy víte co… a my to respektovali.
Stejně tak ten buldok respektoval dvě feny hovawarda, se kterými na dvoře žil, protože byly o dost větší, ale zase jejich šťěňata respektovala jeho a hrála si jen mezi sebou nebo s „mamkami“.

Soused zase choval/chová boxery a nás s ním dělil asi metrový kovový tyčkový plot. Ani tyhle psi nám nic jako dětem neprovedli, protože jsme věděli, že když je vytočíme, tak nás bez problémů pokoušou – a že jich měl celou smečku skoro! To byli hlídači! nás znali od našeho narození, ale pohladit jsme si je dovolili jen když byl jejich majitel a „vůdce“ s námi.

Je to prostě o lidech, ne o psech – ti se brání. Lidé se taky brání když je jim něco nepříjemné a kdyby nás někdo tahal za vlasy, za uši a bůhví za co, taky bychom se bránili a každý jinak – někdo plácnutím přes ruku, někdo fackou, někdo křikem a někdo pořádnou bitkou – a psi jsou taky každý jiný – některý se ožene a naoko po vás chňapne, některý zavrčí a některý má holt v povaze rovnou se prát a pořádně se zakousnout…

Omlouvám se za délku, ale kratší jsem to napsat nemohla =)
Doplňuji:
Špatně jsem to napsala, myslela jsem lidi obecně, že svalují vinu za pokousání dětí na psa, ne zrovna vy, za to se omlouvám, vyznělo to tak když to teď čtu.
S vaším názorem souhlasím – taky bych nenechala děti hrát s cizím psem, kterého vidím poprvé v životě, i kdyby neměl zuby, tak ne.
I když může se stát, že pes je opravdu zlatíčko, je výborně vycvičený, vydrží hodně, ale jednou pro něj něco bude už opravdu přes míru únosnosti

Upravil/a: Ella