Kam byste utekli, kdyby vás pronásledoval rozzuřený bejk?

Když už mě Kepler ocenil, napíšu něco ještě.
Choval jsem postupně pár býčků, ale na jednoho mám více vzpomínek. Když byl telátko, byl krásně hnědý jako srneček. Později se ale začal přebarvovat na černo. Nechal jsem mu volnost- chlév otevřený, a on si vždycky chodil na zahradu sbírat padající jablka a se proběhnout. Jednou jsem byl uvnitř zahrady, býček si zrovna vyšlápl na obchůzku a uviděl mě. Radostně se ke mě rozběhl, ale bylo už večerní šero a on neviděl drátěný plot. Naštěstí sloupek nebyl moc pevný… Později jsem ho ale musel uvazovat. Jednak pošťačka, nosící mamce důchod, začínala mít obavy z několikametrá­kového „psíka“, který ji vždy radostně běžel přivítat, samozřejmě se taky vždy chtěl pochlubit, jak mu zase povyrostly rohy, a jednak se už býček začínal toulat daleko od domova.
Pouštěl jsem ho pak na proběhnutí jen při kydání hnoje. Oblíbil si ale pro mě dost adrenalinovou zábavu- zdálky mě vyhlížel, až budu vyvážet kolečko hnoje, a tryskem se ke mě rozběhl. Zarazil se pak vždy asi půl metru ode mne. Kdyby mu podjely nohy, tak nevím.
Jednou přijely neteře na návštěvu a já jim slíbil ukázat rodeo. Ale to jsem netušil, že to bude doslova. Vlezly si nahoru na králíkárnu do bezpečí (relativně) a já býka vypustil. On, asi jako typický chlapák, se chtěl před slečnama předvést. Objevil na dvorku velký plechový sud beze dna, nabral ho na rohy a začal s ním dělat býčí kusy. Lítal s ním, do všeho s ním mlátil, jen to dunělo. Skvělé číslo!
Ale nakonec jsem ho zradil. Když ho vzali na jatka, urval trubku v ohradě(což se prý dříve ještě žádnému nepovedlo) a utekl jim pryč. Bylo pátek odpoledne, řezníci se už nervózně chystali domů a jak chytit 800 kg divocha ve volném prostranství? Vlezl jsem tedy do té ohrady a vystrašený býk, když mě, přítele, uviděl, přiběhl a přeskočil zpět do ohrady. Tak takový jsem já charakter…

🙂

Ještě moc pěkné video, ale asi znáte: https://www.y­outube.com/wat­ch?v=sKY8DCblgg4

To by jeden nevěřil, jaký hudební cit ty krávy mají. Pěkné. Já mám s bejkem jen jednu zkušenost. Na jedné farmě chovali zvláštní plemeno, prý to byli kříženci domácího tura s bizonem (nebo zubrem?). Pěkní divočáci! Jeden se na mně rozběhl a já jsem při té příležitosti zjistil zásadní rozdíl mezi kravincem a autem: do auta nejdřív sedneš a pak jedeš, u kravince je to přesně naopak. Přesto jsem bejkovi utekl za ohradu, ale řeknu ti, moje dušička byla úplně mrňavá.

Eksot: já normálně čechismy nepoužívám a tak dělám chyby. Ale bejk se mi líbí, protože mě tak oslovuje mladší brácha, od mala žijící v Čechách, ty bejku!

Jedna se v tom prý vyžívala: „Proč jsi dala svému psovi takové divné jméno: ‚Bejk‘?“ „No baví mne pustit ho navolno na ulici a volat ho k sobě a dívat se na chlapy okolo, jak se otáčejí …“

Ještě, že se pes nejmenoval Drahoušek…